"... Jan Tříska. Tady vsuvka. Když emigroval Waldemar Matuška, ze seriálu Chalupáři došlo k vypuštění jeho úvodní písně a hrála se jen v orchestrální verzi. Tříska se však vyskytoval i v úvodních scénách majora, což režimní kulturkrégři vysvětlili lakonicky: Zatímco Walda aktivně vystupuje proti socialismu, Tříska sice opustil vlast, ale i v USA se chová slušně. Proto jsme ho ponechali!"

.

Zlatovláska, ve které měl Tříska docela malou roli, se po jeho emigraci nevysílala.

Tady pane Zelinko nejde o zadnou ideologii, ale o penize. A podle mezinarodnich umluv se musi kazde vysilani dokumentovat a platit tantiemy. A proc by komunisticka media mela platit zradnemu emigrantovi.

Chapete?

Abych byl skutečně schopen plně se rozhodnout, jaké stanovisko mám k Mašínům zaujmout, potřeboval bych vědět bez jakéhokoli ideologického zabarvení z té či oné strany, co je pravda na tom, že za peníze získané přepadením transportu peněz si kupovali motorky a na tu dobu luxusní oděvy.

Četl jsem to, ale nevím, zda je to pravda, protože se kolem toho napsalo tolik, že člověk už neví. Četl jsem to jen v rámci webových diskusí. A tady člověk neví, co je pravda a co si jeden vycucal z prstu a jiní to po něm opakují.

K zásadám odbojáře patří i to, že věci, které za normálních okolností jsou nepřijatelné, lze tolerovat v rámci skutečného odboje tolerovat, avšak pouze v případě, že slouží výhradně k účelům odboje. Nesmí být zneužity k ryze osobnímu prospěchu.

Konfidentku Gestapa je možné na nějakém vzdáleném liduprázdném místě beze svědků usmrtit, aby už neudávala. Za normálních okolností by to byla vražda, ale v roce 1942 to mohla být jediná možnost, jak zachránit život těm, které by udala zítra. Avšak pokud by před smrtí byla znásilněna pěti partyzány, už by to začalo působit dojmem docela obyčejné vraždy se sexuálních pohnutek, které bývají po celou dobu existence lidstva páchány z bez jakékoli souvislosti s čímkoli jiným než s tím sexem. Může být nutné ji zastřelit, aby už neudávala, ale znásilnění už nutné není, protože mrtvá neudává, ať už se před smrtí stalo cokoli.

Stejně tak jestli je pravda (ale opakuji, že nevím zda to pravda je a že píši slovo "jestli"), že ti Mašínové si za takto získané peníze koupili motorky, oblečení nebo že si nechali udělat rozvod vody ve svém domě, staví to celou věc kolem usmrcení pokladního Josefa Rošického do zcela jiného světla.

Mladí kluci, plní ideálů a touhy po hrdinství a dobrodružství. Věřím, že krátce po válce, ve které padlo 50 milionů lidí jim ani život nevinného člověka nepřišel tak cenný, jako připadá dnes, kdy je odsouzeníhodné i utopení koťat.

omylem jsem obrátil pořadí..omluva

To nevadí, stejně je to ve vztahu k Mašínům hovadina.

pokračování

To jsou jediné ospravedlnitelné cíle partyzánské války seřazené sestupně od oprávněných po ještě přijatelné.

Pokud si někdo říká partyzán či bojovník za svobodu národa, ochránce lidských práv atd. a přitom dokáže zaútočit na bezbranné civilní obyvatelstvo jakéhokoliv, byť znepřáteleného státu, automaticky se tím degraduje do pozice prachsprostého teroristy.

z dokumentů...

Pokud někdo útočí jakýmkoliv nevyprovokovaným způsobem na bezbranné civilní obyvatelstvo, jedná se o teroristický čin, ať už jsou důvody útočníka jakékoliv!

Pokud je skutečně situace tak tragická, že jedna ze skupin cítí potřebu bránit se s pomocí záškodnického boje, diverzní činnosti, atentátů, atd. těžko jim v tom zabránit. Takovéto útoky však musí směřovat vždy a jedině proti bezprostředním činitelům ohrožení:

a) Proti okupační armádě, která bezprostředně koná vojenskou akci.

b) Proti okupační armádě v kliku, jejím zařízením, technice, materiálu, kasárnám.

c) Proti jinak civilním průmyslovým cílům podílejícím se bezprostředně na vyzbrojování a zásobování okupační armády.

To jsou jediné ospravedlnitelné cíle partyzánské války seřazené sestupně od oprávněných po ještě přijatelné.

Pokud si někdo říká partyzán či bojovník za svobodu národa, ochránce lidských práv atd. a přitom dokáže zaútočit na bezbranné civilní obyvatelstvo jakéhokoliv, byť znepřáteleného státu, automaticky se tím degraduje do pozice prachsprostého teroristy.

Nechtěli žít tak, jak komunisté díktovali. A museli při uteku bojovat. Stejně jako ve válce bojovali vojáci a zabíjeli přitom ostatní. Byli vojáci vrahy?

když zavraždíte bezbranného člověka, který je svázán a nemůže se bránit, jste vrah. Tomuhle já neříkám boj. Boj to byl do doby, kdy ho svázali. Co se dělo pak, byl prachsprostý zločin.

Cosi jako mlácení prázdné slámy. Kus naší historie. Jedno zlo bylo poraženo, nastoupilo druhé. Ti ,,kluci" chtěli bojovat jako jejich rodiče proti zlu. Předpokládali, že opět dojde ke střetu, tedy válce. Chystali se na to, a snažili se o to i ,,zevnitř". Byli i zklamáni z toho, že ke střetu nedošlo. Až později pochopili, proč. ,,Resumé": I oni byli jedněmi z mnoha obětí oné doby.

Jistě. Co čekat od tak srdnatého podporovatele komoušů.

Každý z nás Čechů stojí tváří v tvář mašínovsko-paumerovskému příběhu před poněkud nelítostnou volbou. Přijmout nebo odmítnout. Třetí cesta jsou jen výmluvy - ano, ale.... Jsem přesvědčen, že budoucnost bude k brařím Mašínům a Milanu Paumerovi příznivá. Je to jeden z mála českých příběhů skutečné odvahy, bojovnosti a nezlomné houževnatosti. Ať chceme nebo ne, je to pro naše potomky vzor hodný následování v případě, že stanou tváří v tvář nové, podobně kruté totalitě.

Takhle ta otázka nestojí, tedy že je jen možnost volby ano/ne. K Mašínům, stejně jako třeba k některým partyzánským skupinám, přece můžeme cítit úctu k jejich odhodlání, ale ta nemusí bránit vyjádřit pochybnosti ke konkrétním činům.

Vrazi nebo hrdinové není dobrá formulace otázky. Proto asi nemá řešení. Pro mě osobně rozhodně účastníci odboje proti zvrácenému režimu.