Před rokem 1990 měla čsl. armáda asi 200 000 vojáků. Kolik z nich myslíte mělo tu možnost vykroutit se z vojny na modrou knížku? Dělat z jejího získání málem disidentský akt, je poněkud trapné.

A kolik z nich se nevykroutilo, ač o tom, jak to udělat intenzivně přemýšleli?

"Netvrdím, že jsem vojnu miloval, ale pořád jsem ještě patřil ke generaci, která byla vychovaná, že nejít na vojnu je tak nějak hanba. Že takový kluk vlastně není až tak chlap. Až později začala ta móda modrých knížek, o kterou se snažil kde kdo. Já osobně jsem to vzal tak, že na vojnu se jít musí, tak na vojnu se jde.

Zdroj: https://janjilek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=681986";

Takže tady je jco jsme napsal

Jinými slovy - byl jste vychován v duchu socialistické morálky a ztotožnil jste se s ní. A teď se to snažíte to nějak vysvětlit.

Neví, kterou dobu myslíte tím "až později...". Byl jsem odveden v roce 1958 nebo 1959. Již tehdy se mnozí o modrou knížku snažila. Byla fenoménem vždy. Jen ti v socialistické morálce vychovaní to zřejmě nepostřehli.

Byl jsem na vojně jen 13 měsíců (zkrácená vojenská služba + měsíc, neb byla zrovna nějaká "krize"). Že by ze mě vojna udělala něco víc, než rok se nudícího chlapa jsem si nevšiml. Ale možná Vaše nadšení Vás pozvedlo výš.

To opravdu nemáte doma nikoho, kdo by vám pofoukal vaše bebíčka, pohladil, s tím, že jste dobrý, ale díky špatným poměrům nepochopený a nedoceněný?

PS: Pane Preslere, kdybyste náhodou chtěl na mne, reagovat, tak pro vás jsem pan Mudra.

Jen "ubožák" se může chlubit, že má "modrou knížku"...

Vy nejenže jste jako ukníkané děvče píšící o hádání s nějakou holkou, Vy nejenže se zaštiťujete chlapy, kteří si své postoje nesli stabilně celý život..proboha zrovna by si je berte do úst...Vy co tu předkládáme k obdivu, jak umíte ve všem proplout....mě nepatří soudit jak na tom kdo byl a proč modrou dostal...třeba nárok měl opravdu...Vy ještě jako ducha malého uvádíte osoby...ktery tuhle minulost chtějí mít z krku třeba. Ale zkrátka se vám hodí. Pane Preslere ve své inteligenčni a charakterove uzpúsibenosti...Vy jste fakt nebezpečný byl ..a jste ..a budete.

Nejen na těchto stránkách kníká kde kdo, nejen pan Aleš. Tu v ,,poloze" až osobní, jindy až buditelské. Blogerská ,,pěna dní" A to je hezké, tak hezké, tak ....

Polemiky i ,,polemiky", sem tam i ńáký cukrbliky Vždytˇ vojna byla hezká, ale krátká Ovšem i na DG 307 bylo možno, ač jak komu, najít ,,zadní vrátka" Ani mejch sedmsetpět a padesát + tři ,,řádný" cvičení, mě nijak netěšilo, však nevedlo k mému zničení

I vy poeto.

Jako na jedno ucho takřka hluchý a na druhé s trochou ztráty sluchu jsem vojnu neřešil dlouho dopředu, a popravdě nemám dojem, že by mi scházela....

Na blogu pana Jílka jsem se vyjádřil, četl. Poznamenávám - Jakkoliv pocházím, "Z třídně špatné rodiny" a R. Hladíka mám rád - Nemám zase rád zdravé mladé muže, kteří se vojně podvodně vyhnuli. Nemám žádný problém s Přísahou socialistické vlasti, byť silně zkomplikovala život mému dědkovi a otci. Pořád je to hrouda - na které bydlím. Ty 2 roky, (nemluvě o 3x manévrech), to je bezesporu šíleně dlouhá doba. Přesto netvrdím, že pro mne osobně zbytečná. Jistou stopu to na mládežníkovi zanechalko. Vůbec nemluvím o ideovosti - mluvím o "Ošahání si, sebe sama". Jak se to dělá s "Modrou knížkou", to si věru nedokážu představit - Tam vidím Območívání

Nezajímáte mě ani jeden,avšak chlubit se modrou knížkou,potažno tím,že jsem bych v době napadení státu zřejmě zalezl pod sukni, může jen ubožák.S odstupem času totiž většina co si 2 roky odsloužila,zjistila,že jim vojna mnohé dala do dalšího života.

Hm, napadení státu, sám jsem byl na vojně v takové už lepší variantě pétépáků tedy u železničního vojska, pochopitelně bez zbraní, měli jsme jen krumpáče,lopaty a lokotraktory atd. ovšem i beze zbraní jsem si v srpnu 1968 potvrdil, že kdybychom je měli, určitě bychom s nimi nestříleli proti příznivcům Beatles či Rolling Stones na Západě, ale když už tak spíš na fanoušky Alexandrovců

Ne každý měl spřízněné doktory, ne každý nalezl chápající duše. Já prostě nenarazil na nikoho, kdo by z rukávu a la králík vytáhl nemoc a já si mohl užívat dva roky navíc. Udělal jsem tedy z mínusu plus a snažil se - světe, zboř se - navzdory socialismu chovat se k nováčkům v druhém roce tak, aby si nemohli stěžovat. Naučil jsem se na vojně třeba promítat a využil své středoškolské zkušenosti.

Stejně tak jsem nikdy neměl dost známých, jako ti, kteří v době socialismu, devizových příslibů a výjezdních doložek byli třikrát v roce na Západě. Neměli otce na ÚV KSČ, jen také našli "správné lidi". V tomto směru byl onen socialismus hodně tržní. A jen mimochodem - ty dva roky byly v mnoha směrech na prd, ale taky mi umožnily dost zajímavého - například rozpoznat lidské charaktery a onby "bojovníky za svobodu". Dost z nich jsem totiž potkal i po revoluci a bylo velice tristní vidět ochlasty a šikanující tupce, jak se vydávají za nositele demokratických ideálů.