Pan Presler sice zmiňuje, že Jan Werich se setkával se Štrougalovým zetěm (sic!) novinářem Jiřím Janouškem, ale už jaksi zapomněl zmínit, že kniha rozhovorů mohla vyjít až dva roky po Werichově smrti. Takže se už nemohl bránit proti Janouškovu tvrzení, "že od počátku stál na straně pokrokové levice usilující o nastolení nového, spravedlivějšího pořádku, a který přes pozdější peripetie zůstal pevně spjat s poválečným rozvojem socialistické kultury, k níž se nikdy nepřestal hlásit."

Jan Werich i Jiří Voskovec patřili k nemnohým z meziválečné avantgardy, kteří si nikdy s komunisty nezadali! To zaprvé. Být levicový ještě zdaleka neznamená být komunistický.

A za druhé: je otázkou, do jaké míry i Janoušek musel manévrovat a kličkovat, aby jeho kniha mohla v roce 1982 vyjít.

Žádné plivance nic nezmění na tom, že Werich byl zcela ojedinělou osobností naší kultury, ojedinělým komikem, osobitým spisovatelem i moudrým člověkem, který měl své publikum, které mu rozumělo.

A že byl člověkem z masa a kostí? Byl, no a co?

Zajímavé je, že jej Voskovec odsoudil za film Císařův pekař a vyčítal mu, že si s komunisty zadává. Werich ve svých pamětech přiznává, že volil komunisty.

Nikdo nemůže popřít, že v letech 1948 až 1968 byl Jan Werich výstavní skříní socialistické kultury a pomáhal ten režim, i v době nejkrutějšího útlaku, legitimizovat.

To od estébáka, který ten režim tím nejpodlejším způsobem pomáhal udržovat při životě, opravdu sedí. Styďte se, estébáku. Ale vy zcela evidentně vůbec netušíte, co to slovo "stydět se" vůbec znamená, jinak byste už dávno chodil kanály.

Co jste tím chtěl dokázat a jak se vám to povedlo, na to si musíte odpovědět sám.

Jinak:

- to, že byl Werich levicově orientovaný, to ví snad každý. kdo o něm aspoň slyšel,

- že si občas neviděl do úst, že své hlubokomyslné úvahy prokládal krasomluvným mlácením prázdné slámy - taky nic nového,

- že si za komárů občas něco dovolil, tak mu zkrouhli herecké příležitosti, občas zase někde udělal nějakou úlitbu, tak mu něco povolili - taky známo,

- že byl skvělý herec, který díky Voskovcově emigraci trochu nespravedlivě vyšel výrazně z jeho stínu - nic nového.

Proč do souvislosti zrovna s Werichem dáváte to, že vám někdo vyčetl diskotéky ve dvaceti, to víte asi jen vy.

Za mě zbývá vlastně jen vysvětlit, o čem se teda jakože nemluví a v čem spočívá Werichovo ULTRAlevičáctví.

Jenom k té antichartě - zrovna včera jsem četl rozhovor s hercem Františkem Němcem, který v něm o Werichovi a antichartě mluví takhle:

Antichartu Němec označuje za schůzi, o jejímž pravém účelu nikdo předem nic netušil: „Kdyby to věděli, myslíte snad, že by tam šli? Lidi jako Werich?“

Zdroj: https://kultura.zpravy.idnes.cz/zivot-herce-frantisek-nemec-portret-jiri-strach-petasedmdesat-p7r-/filmvideo.aspx?c=A180904_093442_filmvideo_ts

Oni tam šli i proto, že prostě MUSELI! A nebyli sami. Tisíce lidí na tom bylo stejně, když kom antichartu ,,rozjeli"Já se těmto komediím ,,elegantně" vyhnul. Stačilo se vymluvit na výr. postupy, které nešlo přerušit a dodat, že mám CHATU77 ve stole. Což byla pravda. Onu Chartu OSN jsem měl, a to i patafovanou ministrem Chńoupkem. Ovšem to zděšení oněch ,,uvědomělých" pro mě zůstane nezapomenutelné Že kom vydávali za souhlas s nimi i prezenční listy, to bylo běžné, a nejen v tomto případu

Když si přečtete tři díly jejich korespondence, tak zjistíte, že Werich v padeátých a šedesátých letech jezdil bez problémů do Švýcarska, Rakouska, Francie na dovolenou do Italiie. Kouřil pouze vybrané a ne levné doutníky, jedl kaviár , speciální šunku a podobně. Voskovec žil daleko hůř v USA. Musel se sakra otáčet, aby se uživil. Mimo knihu Werich byl kamarád Kopeckého ministra kultury a chodil hrát s prezidntem Novotným karty.

A pan Kindl nemohl J.W. mohl žít z tantiem, na rozdíl od Vás. Ale to i jíní, že A kom také valuty potřebovali To já se jednou svezl s Tondou N. i v šestsetrojce. Tehdy možná jel Tonda i na mariáš. Třeba i s WerichemTak bych taky prosil černej puntík

......... Antichartu bych mu odpustil. Ó, jak velkorysé. Vždyť vy, každým svým článkem

podepisujete antichartu a to bez jakéhokoliv nátlaku.

Je smutné vidět někoho, kdo se považuje za spisovatele a přitom celý text má postavený na pouhých drbech a hláškách.

Tak jste si plivnul a je vám dobře. Ten dělá to a ten zas tohle.

No jasné pane Tomku, šahat na legendy se nesmí.

Inu, Aleši, našel jste si opět i Vy ,,vhodné" téma. Už nadpis zaujme Možná i nějaké polemiky s Vaším článkem zase jiní blogeři stvoří Atˇ tak, či tak, a atˇ u těch, či oněch, opět se potvrdí ono Werichovo, ač platné až obecně. ,,Ta lidská zloba, která pramenÍ z lidské blbosti a tuposti, ta je věčná"

Ještě bych k tomu přidal Werichovo:

"Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem."

A již jen dodám, že je chybou se s panem Preslerem zde vůbec "srážet" - protože pokud blbec dosáhne určité úrovně blbství, nedá se dělat nic jiného, než ho ponechat jeho nelehkému osudu...

Pokud by byl pan Werich "ultralevičák", pak by bylo pana Preslera zcela namístě nazývat nacistou.

Werich byl levicově zaměřený, měl sociální cítění, stejně K a J Čapek, koneckonců i TGM, ale vždy nadevše vyznával demokratické principy. Neměl s ultralevicí a komunismem nic společného. To může tvrdit jen osoba vašeho ražení.