Večer jsem si ještě otevřela rozhovor A. J. Liehma s Jiřím Voskovcem z roku 1975.

V něm Voskovec mj. říká:

"Konec první války, zrození republiky a celá atmosféra raných 20. let doslova vyrazila okna. Průvan táhl obojím směrem, my nebyli zaměření na Moskvu; byli jsme dadaističtí, surrealističtí revolucionáři, spíš rebelové. I když to byl jak surrealismus tak dadaismus zase naší vlastní školy. Školy to velmi nedogmatické.

Komunistická ideologie nás iritovala svou disciplinou a kožeností. Chtěli pořádek druhu, který se nám příčil. Já v umění věřím na pořádek nepořádnej. Komunisti ustavičně umělce sociálně a politicky vychovávají. To jest perou mu mozek. Umělec se jim v prádle srazí. Každej. Proto bude socialistickej realismus na realitu krátkej.

/.../ Rakouska se lidi nebáli, to nebylo jako nacismus nebo komunismus.

Zdůrazňování výchovné funkce umění komunisté převzali od národních buditelů. Voskovec prokazuje naprostou neznalost českých dějin.

No, pokud jde o nějaké levičáctví...to byl mezi umělci ve 30.letech kde kdo..(ostatně umělci k tomu vždycky inklinovali všude ve světě) ..a vystřízlivěli až za komunismu.

Ale připomnělo mi to humorné vyprávění nějakého herce, který vzpomínal, jak Werich jako ředitel divadla (již za komunismu) na nějaké poradě, kde vystoupili jiný herec (předseda ROH) aby tlumočil "stanovisko odborů". Načež Werich pohrdlivě odvětil "ROH..co je to to vaše ROH?" Ovšem dotyčný se nedal a docela vtipně mu odvětil: to je to vaše "až nás budou miliony"

Bystrý postřeh, což dokládá, že člověk by měl pětkrát za život změnit názor. Viz:

"Rozhodl jsem se, že nebudu zarputile lpět na svých názorech, nýbrž je opustím a přejdu k jiným, když mi někdo ukáže rozumné důvody, kterých bych se mohl chopit. Nemám totiž jiný cíl, než se přiblížit pravdě" » Antony van Leeuwenhock.

Nesaháte mu autore ani po kotníky, a z toho blogu úplně čiší, jak jste si toho vědom.

Souhlasim s nazorem, ze co jako meli lide v te dobe delat... proste delali svou praci za podminek jak to slo, a pokud byli uspesni, tak to hned neznamena, ze museli byt nejake zrudy. Podobne to ale v podstate funguje vzdy, at vladne monarcha, komunista, nebo demokrat... proste si musite spocitat jestli se vam nejaky odpor vyplati, jestli neni lepsi udelat kompromis. Samozrejme pokud u toho kompromisu lzete, je to po vas vyzadovano, tak je to spatne. Na druhou stranu jsou tady zase dnes nazory lidi, kteri jsou naprosto neshovivavi k tem, co za minuleho rezimu neco podepsali, ucastnili se neceho povinneho, ze jako lhali... a protom ti stejni lide nemaji problem i pri blbem stahovani nejakeho programu lzive odkliknout, ze si precetli podminky, lhat vsem okolo, v praci se usmivat na sefa, i kdyz jej nemaji radi, a schvalovat mu veci, se kterymi nesouhlasi, jen at maji praci, karieru, maji klid a maji se dobre... po pravde dnes mi prijdou lide vic prodejni, nez byli driv, vic podle me bonzuji, hledi nac svuj zisk... nevidim tolik zasadovosti, postivosti, co driv... moc bych si tak u kritiku minule doby nebyl uplne pevny v kramflecich jejich cistotou. Kapitalizmus spojeny s ateizmem podle me mnohem vic omlouva podvodne chovani za ucelem vlastniho zisku, nez to delal komunizmus, ktery je jinak pro me take neprijatelny, protoze se snazi budovat lepsi svet perzekucemi.

Jen ještě řádek - napsal jsem o panu Werichovi jen to, co jsem osobně viděl a slyšel. A tady se řada lidí naváží do mne. Není to nějak podivné?

Díky za Vaše prožitky, takové informace se jinak nedozvíme.

Werich byl levičák a slaboch. Měl svoje chyby a měl jich dost. Nicméně, nevyčítal bych mu, že sklonil hlavu aby mohl hrát. Ne každý chce být hrdinou. Většina lidí nechce házet v kotelně uhlí, ale chtějí dělat svou profesi. Tudíž, Wericha bych neglorifikoval. Byl to levičák a slaboch. Ale ani bych po něm neházel kameny, neboť nebyl svině a nikomu nelámal páteř. Chtěl prostě žít ...

Vážená paní Trnková, Vašeho tatínka jsem obdivoval a obdivuju. Moje střihačka, paní Kutilová, u něj začínala a vyprávěla, jak byl úžasný. Zato když ve stejné střižně, kde jsem cosi plichtil, stříhal svůj filmeček i pan Horníček (ano, rád točil i filmy!), ten byl milým a přívětivým kumštýřem. A jeho názor na práci s panem Werichem byl - dejme tomu - rozpačitý, vyprávěl (a já jako častý divák) jsem někdy viděl, jak ho pan W. shazoval.

Vladimír Jiránek (dej mu Bůh krásnou posici mezi kreslíři) měl doma krásnou malbu od pana Trnky, já mu říkal, že když zmizí jen ten obrázek, tak tím zlodějem jsem byl já a obrázek vrátím, až se ho nabažím. A když zmizí i jiné věci, nejsem to já, ale zloději. A můj syn dělal u kamery u "Bratrů v triku" a jak tam se na pana Trnku vzpomínalo, to by vydalo na knihu...

Vůbec nechápu proč jste tento blog napsal. Samé domněnky a někdo řekl atd.Ukázka polopravd. Vtom jste mistr. Rád se předvádíte. To je celé.

V Moskvě byl pouze pan Werich.

Bohužel, nedávná historie se obvykle cíleně a účelově vykládá a využívá v aktuálním politickém a mocenském boji. A tak aktuální mainstream dané doby má vždy naprosto jasno, kdo byl ten skutečně dobrý a kdo ten naprosto špatný.

Bylo tomu tak vždy, jak za komunistů, tak po 89 a je tomu tak i dnes.

Vědomě a účelově se nikdo vůbec neptá a neřeší "Proč?"

Případné povědomí veřejnosti o příčině určitých událostí, chování a jednání určitých lidí a celé společnosti se jaksi v daný čas nehodí do krámu.

Když jsem poslouchal Škutinovo "Co Vy na to pane Werichu", tak jsem měl dojem, že J. Werich s komunismem neměl vůbec, ale vůbec žádný problém.

Proč asi? A taková osobnost to byla.

Asi není potřeba na někoho hned plivat. Spíš bychom se měli ptát na to "Proč?"