Zbytečná zapšklost, kdoví, zda tehdejší doba nebyla lepší, než ta dnešní.

Já to vím.Nebyla.

Olympic vyhověl komunistickému požadavku. Big beat byli komouši ochotní tolerovat, pokud byl text písní v češtině. Pamatuji si, jak nás školili, že texty v angličtině jsou primitivní a faktem je, že tehdejší přední čeští textaři svou profesi zvládali. Blbé časy to byly, ale člověk si zvykne na všechno. V zájmu přežití špatné přehlíží a dobrého si užívá.

Od sedmdesátých letech přestali komunisté Big beat tolerovat. Hodně kapel zaniklo a dost zpěváků mělo zakázáno vystupovat. Viz Petr Novák. Všichni hudebníci museli jít na rekvalifikční zkoušky, kde se zjišťovalo, né zda umí zpívat, ale hlavně jeho politické znalosti Marxismu- Leninismu. Pak museli předkládat své texty ke kontrole. Na vystoupení vždy seděl jeden jouda, který kontroloval, zda texty jdou za sebou tak, jak byly nahlášeny a zda se zpěvák neodchýlil od textu.

Petr Janda je a vždy byl především muzikant. Ano byl jeden z těch co "směli". Ale vždy si hleděl pouze toho svého, tj. hudby. Ano doba byla blbá, ale že by za to mohl Petr Janda!? To snad ne.

Když se chcete smát

Pravda to není

To se vám zdá

Jé, to se vám zdá

To vám akorát

Brejle mámení

Nedají spát

Jé, nedají spát

Mámení vše předělá

Z bílé černou udělá

Dovolím si připoznámku. Na Jandův Olympic jsme chodili jako průmyslováci (1963-1967), prostě někdy okolo roku 1967 a v této době byl Gustáv Husák z vězení propuštěným slovenským nacionalistou, zaměstnaným vo Slovenskej akadémii ved a v Praze jsme o něm až do roku 1968 neměli žádného ponětí.

Ba i dříve. A hrával je, i dříve, jakož i jiné skupiny a interprety i tehdejší ČsRo, a to i v pořadu ,,Dvanáct na houpačce", či ,,Písničky pro Lucii"