Skandál! Šlapka pod hrozbou zbraní vykázána z území Keltů!

Zmizely Lidové milice, přestala existovat Pomocná stráž VB, jen ti „lidoví“ myslivci jsou tady dodnes a dělají si, co chtějí.

Téměř každý máme nějaký koníček, ten sbírá známky, jiný rád jezdí na kole, další píše blogy a druhý pod nimi diskutuje. Jen hobby zvané „lidová myslivost“ se vymyká mé chápavosti. Můžete mě stokrát ujišťovat, že tahle parta s flintičkami se celý rok stará o zvěř a její následné vraždění je jen malou odměnou za tuto péči, nicméně já osobně nikdy neviděl někoho z jejich řad, jak se vláčí s nákladem sena na zádech ke vzdálenému krmelci. V posledních dnech jsem však měl naopak to štěstí pozorovat je při té jejich „odměně“, tedy snaze zabít co nejvíc zvířat. Zvláštní je, že tihle lovci si vybírají ke svému dovádění frekventované turistické stezky o víkendech, kdy je na nich největší provoz. A na to doplatil i turistický oddíl Šlapka.

Poslední předvánoční sobotu jsme se rozhodli, že výlet uskutečníme v okolí Hrazan, kde se nachází keltské oppidum s naučnou stezkou a následně po skalnatém hřebenu dojdeme ke zbytkům hradu Ostromeč. Leč Šlapka míní, lidoví myslivci mění. Kdybychom přijeli o čtvrt hodiny dřív, ocitli bychom se v přímé palbě, přijet o chvíli později by znamenalo totéž. Nikde na příjezdových cestách neviselo jediné upozornění, co se v této turisticky oblíbené destinaci chystá za masakr. Šlapka však přijela ve stejné chvíli, kdy se dostavili i lovci, někteří s flintičkami, jiní s klacky, ti druzí měli těm prvním nahánět nebohou zvěř do palebného pole. Nezakázali nám sice procházku, ovšem varování, že mohou omylem zastřelit naše psy, jsme nemohli neoslyšet. Pepík alespoň přítomným střelcům vysvětlil rozdíl mezi německým ovčákem a vlkem, ale to bylo vše, co mohl učinit. Jen jednu věc nepochopím: Jak je možné, že parta nadržených lidí si může zablokovat místo, ohrožovat ostatní a každému je to putna. Snad jen, že kdyby tak činili na Václavském náměstí, možná by se nad tím někdo zamyslel.

Šlapka ustoupila ozbrojené přesile a zvolila plán B, což znamenalo přesun do několik kilometrů vzdálených Křečovic, kde se natáčel filmový hit Vesničko má středisková. (Shodou okolností v ten den večer film vysílala jedna z našich nejoblíbenějších televizních stanic.) Procházka kolem Křečovic je velice zajímavá, byť v této obci nenajdete jediné upozornění na zajímavá místa a největší hemžení zdejších občanů i turistů je u prodejny levných oděvů, ale o tom až někdy příště.

Náhradní vycházka se však kupodivu uskutečnila jinde. Před obcí Radíč nás zaujal velký areál pečlivě udržovaného statku. Teprve později jsme zjistili, že jde o tzv. Maděrův statek, proslavený seriálem Zdivočelá země s Martinem Dejdarem v hlavní roli. Zvláštní je, že ač každý člen Šlapky, tedy vyjma psů, věděl, oč zhruba v seriálu šlo, nikdo neviděl jediný díl. No nic, statek (pokud ho chcete vyhledat na internetu, jmenuje se Chýnov) je to krásný, citlivě zrekonstruovaný a patří rodině druhdy významného bankovního ředitele.

Kolem statku vede žlutá turistická značka, u rozcestníku jsme si povšimli odbočky navádějící ke Králi dubů. Pěšina vede přes pole, v náš čas rozorané a blátivé, ovšem ten dub letní, památkově chráněný strom s obvodem kmene šest metrů, za ty zaprasené boty stál.

Vrátili jsme se k rozcestníku a odtud pokračovali dál podél chatové osady k potoku, který nese název Lužnice. Od té doby vím, že není Lužnice jako Lužnice. Tam jsme narazili na značku modrou, jež nás podle této Lužnice dovedla až na někdejší fotbalové hřiště u obce Radíč. Opravdu někdejší, branky jsou odmontovány, zřejmě už se v Radíčí nedostává chlapů, co by provozovali sport číslo jedna v České republice.

Zámek Radíč je v sezoně veřejnosti přístupný, ale zřejmě toho v interiérech příliš nenabízí, neboť turisty láká na „zámek princezen a rytířů“ za levnou cenu. Prostě jde o to, že vaši potomci ženského rodu se mohou převléknout za princezny, chlapci zase za rytíře ve zbroji, zhotovené z překližky.

Zámku Radíč se týká ještě několik pozoruhodných věcí. Zaprvé se zde několik let zdržoval filosof Bernard Bolzano (1781 – 1848), fakt zajímavý člověk, určitě si ho vygůglujte, za druhé se spor o restituci vlekl přes dvacet let. Zkrátím to asi tak – až do roku 1939 byl zámeckým pánem muž židovského původu, který ho tehdy prodal řediteli významné banky. Nechci spekulovat, nicméně v roce, kdy hrozila německá okupace, prodávali Židé svůj majetek hluboko pod cenou. Ale potomci nového majitele po těch dlouhých letech soudních sporů zámek v restituci získali a následně jej okamžitě prodali současným vlastníkům. K tomu snad netřeba nic dodávat.

Abych to tedy nějak shrnul. Šlapka díky myslivcům vyrazila úplně jinam, než původně zamýšlela, ale o to byl výlet zajímavější, protože na ta místa by asi nikdy nezabloudila. Tudíž lze nakonec vrahům nevinné zvěře poděkovat…