Narodili se ve stejném roce a nikdy se nekamarádili. Jeden navštěvoval hospody, druhý kavárny. Oba se zapsali nesmazatelným jménem do světové literatury.
Ruku na srdce a přiznejme si, kdo z nás četl Švejka a kdo díla Franze Kafky. Pražský kavárník bude pochopitelně tvrdit, že Kafku, průměrný český hospodský konzument zcela jistě dá prioritu Haškovi. Kafkovec pak dá Haškovcovi minusovou známku, neb Švejk je primitivní, zatímco v Kafkově díle je uloženo tajemno. Tajemno, které může pochopit jen inteligent, nikoli třeba volič Miloše Zemana.
Četl jsem od dětství, což z hlediska dnešní doby může být nepochopitelné, a v knihovně mých rodičů vedle sebe stály tři díly „Osudů“ a hned vedle jakýsi „Zámek“. Zámek byl jen jeden, tak jsem si ho vybral, že ho jako přečtu. Nešlo to, nepochopil jsem, byl jsem příliš mlád. A tak jsem sáhl po Švejkovi. Pochopil jsem i přes mládí hned, všechny tří díly jsem přečetl jedním dechem.
Od té doby uplynula celá desetiletí. Ve Švejkovi si listuji dodnes a dobře vím, že ta často interpretovaná věta o vládě, která když zdraží pivo, musí padnout, se v něm nevyskytuje. A pokusil jsem se pochopitelně i o Kafku, ale i ve zralém věku mi jeho dílo nic neříkalo. Chyba je asi ve mně, byť rodilý Pražák nejsem asi ten správný intelektuál, abych mohl hodnotit tak úžasné romány. To nechávám jiným, těm správným vykladačům.
Ale vraťme se k meritu věci. Proč se vrstevníci Hašek a Kafka nikdy nespřátelili? Proč jeden vysedával po hospodách a druhý po kavárnách? Jistě, jeden z nich byl bytostný Němec a druhý bytostný Čech, ale spojovat by je měla láska k literatuře. Jak vidno, nespojila.
To rozdělení na kavárnu a hospodu zde máme dodnes. A ač se to mnohým nebude líbit, mému srdci je bližší Jaroslav Hašek, než poněkud nesrozumitelný (tím se omlouvám všem intelektuálům, co dokáží citovat FK zpaměti) Franz Kafka.
