Přišlo mi to, jako bych dostal ránu do palice. Známe se již 55 let, dělal jsem mu svědka na svatbě, o pár let později pak on mně. A najednou přišly nemoci. Jeho.
Psal se rok 1963 a já nastoupil do první třídy ZDŠ. Nevím, kde tehdy Pepík seděl, ale určitě to bylo blízko. Další moje vzpomínka je o pár let později, kdy jsme si měli přinést na hodinu pracovní výchovy krabičku, už nevím na co. Pepík si vzal krabičku od krému na boty, kulatou, kovovou a s ostrými hranami. Hned jsme s ní o přestávce ve třídě začali hrát fotbal, Pepa chytal, a když se blížila třídní učitelka, ukryl krabičku pod dlaní. A já (asi jsme prohrávali) jsem mu ruku přišlápl. Spousta krve, prořízlo mu to šlachy na prstech, ale nebrečel, prostě hrdina. Jenže krev nešla zastavit, učitelka ho poslala na pohotovost a tam mu to sešili. Nijak dál se to neřešilo, byť jsem mohl být označen za agresivního hajzlíka, přeřazen jinou školu atp.
Běžela léta, uběhla desetiletí, někdy jsme se s Pepou neviděli i pár roků. Ovšem když jsme se potkali byť po dlouhém čase, měli jsme o čem hovořit a zdálo se, že jsme se neviděli sotva pět minut, prostě úžasná harmonie.
S Pepíkovou skvělou manželkou Blankou a mojí stejně skvělou ženou Janou jsme založili turistický oddíl Šlapka (kdo chce vědět víc, klepne si vlevo od tohoto blogu na oddíl Toulky s Irem). Chodili jsme společně po vlastech českých a vážili si každého dne, který můžeme společně prožít. Mezitím jsem si komplikovaně zlomil nohu, následně obratel a stal jsem se tím imobilním, Pepa mě navštěvoval. Když jsem se z té bídy vykřesal, začal se zdravím haprovat on, nacházel se na hranici života a smrti. A teď si představte, co na to já.
Pochopitelně jako jedináček jsem nikdy neměl sourozence, na druhou stranu jsem si je však mohl vybrat. Vždyť někdo mnohem chytřejší než já řekl, že „přátelé jsou příbuzní, které se vybíráme sami.“ Takže Pepík je můj bratr a jsem na to hrdý.
Zkrátka a prostě nechápu, proč si lidé neváží svého zdraví a jsou ochotni nenávidět se kvůli prezidentským volbám. Prezidenti odcházejí a přicházejí, pro mě je však přednější život a zdraví mého letitého kamaráda Pepíka.
