Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Blogeři, diskutéři a normální lidé: Vzpamatujme se, žijeme jen jednou!

16. 01. 2018 11:27:08
Přišlo mi to, jako bych dostal ránu do palice. Známe se již 55 let, dělal jsem mu svědka na svatbě, o pár let později pak on mně. A najednou přišly nemoci. Jeho.

Psal se rok 1963 a já nastoupil do první třídy ZDŠ. Nevím, kde tehdy Pepík seděl, ale určitě to bylo blízko. Další moje vzpomínka je o pár let později, kdy jsme si měli přinést na hodinu pracovní výchovy krabičku, už nevím na co. Pepík si vzal krabičku od krému na boty, kulatou, kovovou a s ostrými hranami. Hned jsme s ní o přestávce ve třídě začali hrát fotbal, Pepa chytal, a když se blížila třídní učitelka, ukryl krabičku pod dlaní. A já (asi jsme prohrávali) jsem mu ruku přišlápl. Spousta krve, prořízlo mu to šlachy na prstech, ale nebrečel, prostě hrdina. Jenže krev nešla zastavit, učitelka ho poslala na pohotovost a tam mu to sešili. Nijak dál se to neřešilo, byť jsem mohl být označen za agresivního hajzlíka, přeřazen jinou školu atp.

Běžela léta, uběhla desetiletí, někdy jsme se s Pepou neviděli i pár roků. Ovšem když jsme se potkali byť po dlouhém čase, měli jsme o čem hovořit a zdálo se, že jsme se neviděli sotva pět minut, prostě úžasná harmonie.

S Pepíkovou skvělou manželkou Blankou a mojí stejně skvělou ženou Janou jsme založili turistický oddíl Šlapka (kdo chce vědět víc, klepne si vlevo od tohoto blogu na oddíl Toulky s Irem). Chodili jsme společně po vlastech českých a vážili si každého dne, který můžeme společně prožít. Mezitím jsem si komplikovaně zlomil nohu, následně obratel a stal jsem se tím imobilním, Pepa mě navštěvoval. Když jsem se z té bídy vykřesal, začal se zdravím haprovat on, nacházel se na hranici života a smrti. A teď si představte, co na to já.

Pochopitelně jako jedináček jsem nikdy neměl sourozence, na druhou stranu jsem si je však mohl vybrat. Vždyť někdo mnohem chytřejší než já řekl, že „přátelé jsou příbuzní, které se vybíráme sami.“ Takže Pepík je můj bratr a jsem na to hrdý.

Zkrátka a prostě nechápu, proč si lidé neváží svého zdraví a jsou ochotni nenávidět se kvůli prezidentským volbám. Prezidenti odcházejí a přicházejí, pro mě je však přednější život a zdraví mého letitého kamaráda Pepíka.

Autor: Aleš Presler | úterý 16.1.2018 11:27 | karma článku: 33.46 | přečteno: 1597x


Další články blogera

Aleš Presler

Kterak jsem se vlažně postavil ke zrádcovskému režimu Husáka, Jakeše a dalších soudruhů!

Sebekriticky musím přiznat, že jsem proti normalizačnímu režimu nikdy aktivně nebojoval. Na rozdíl od mého kamaráda, který za chvilkovou demonstraci proti ruské okupaci dostal třicet měsíců nepodmíněně.

11.9.2018 v 9:16 | Karma článku: 33.34 | Přečteno: 961 | Diskuse

Aleš Presler

Kdyby byla padesátá léta, koho byste pověsili dřív? Mne, Hewlita, Kroupu, Hermánka?

Tak tenhle blog je na hraně, což si plně uvědomuji a je jen věcí adminů, zda ho nechají na hlavní stránce. Pokud ne, je to jejich plné právo a já se s tím smířím

6.9.2018 v 8:57 | Karma článku: 42.66 | Přečteno: 2766 | Diskuse

Aleš Presler

Zajíc prodal kožku, pak zdrhl přes Jugošku. Zasloužilý umělec Walda Matuška jen odcestoval

Rok 1985, , květen, čtyřicáté výročí osvobození vlasti. Sedím v pražské hospodě U Jelínků, proti mně vousatý povědomý typ. Hned mi navrhl tykání. Jo, byl to bohém Walda Matuška.

5.9.2018 v 12:39 | Karma článku: 37.90 | Přečteno: 2978 | Diskuse

Aleš Presler

O čem se nemluví: Jan Werich, moudrý muž a klaun, anebo ultralevičák?

Národní umělec Miloš Kopecký odmítal číst knihy o národním umělci Janu Werichovi (a že jich vyšla za všech režimů spousta), neb z jeho hlediska byly nadnesené.

5.9.2018 v 9:01 | Karma článku: 41.61 | Přečteno: 6928 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Josef Nožička

Poučení z krizového vývoje aneb proč bylo třeba zrušit anketu Český slavík

Jak už asi včera všichni zaregistrovali, soutěž Český slavík se letos neuskuteční a po minimálně roční pauze čekají populární anketu změny v pravidlech.

21.9.2018 v 7:10 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 76 | Diskuse

Zuzana Palečková

Děti za nic nemohou

Jsou to oběti konfliktu, ve kterém se normální smrtelník už ani nemůže vyznat. Ztratily své nejbližší, živoří v utečeneckých táborech. Buďme velkorysí, máme na to, padesát sirotků Českou republiku přece nerozvrátí.

20.9.2018 v 23:34 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 282 | Diskuse

Jita Splítková

Bouře ve sklenici vody nebo?

Včera jsem četla v Lidovkách článek paní MUDr. PhDr. Taťjany Horákové, CSc. – velmi solidní článek. Text byl docela rychle stažen a najednou tu máme podivný hon na čarodějnice.

20.9.2018 v 18:46 | Karma článku: 19.95 | Přečteno: 1027 |

Karel Trčálek

Proč se se hloupí Češi nechávají odírat Kellnerem a dalšími mobilními operátory?

Mně je hej, já mobil nemám. Ale co z kůže za živa odíraný český cyp? Proč ten není naštvaný na Kellnera,který ho odírá na tarifech a na Zemana, který mu to dovolí? Asi proto, že je Kellner příliš velký

20.9.2018 v 17:55 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 659 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Neměli by v Moskvě poněkud lépe sladit noty?

Izrael jak slíbil, tak učinil. Ve čtvrtek poslal do Moskvy vysokou armádní delegaci vedenou velitelem vojenského letectva genmjr. Amikamem Norkinem a šéfem divize zahraničních vztahů armády brig. Gen. Erezem Meiselem.

20.9.2018 v 17:40 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 561 | Diskuse
Počet článků 303 Celková karma 38.88 Průměrná čtenost 3226

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=475





Najdete na iDNES.cz