Před pár týdny spadla v Praze 7 lávka pro pěší, místní list Hobulet se na rozdíl od celostátního k tomu vyjádřil dvěma větami. Starosta Čižinský se na FB lítostivě vyjádřil, že dva ze čtyř zraněných jsou známí jeho známé.
Dobrá zpráva v tom neštěstí je, že k němu nedošlo dříve, kdy o víkendu po lávce putují davy lidí od Výstaviště přes Stromovku do zoologické zahrady. Pak by se mohlo jednat o skutečnou tragédii. Dobrá zpráva je i v tom, že lávka byla postavena za totalitního režimu, tudíž je viník zřejmý – komunistický šlendrián. Sice se můžeme pozastavit nad tím, proč se konstrukce zřítila téměř třicet let po pádu nenáviděného režimu, proč kontroloři (byť již několik let upozorňovali na její havarijní stav) ji neuzavřeli anebo se nepostavila lávka nová, ale vzal to čert. Městská část Praha 7 je z obliga, neb za stav zodpovídá firma řízená Magistrátem hlavního města, tak proč by se představitelé sedmého obvodu měli zajímat, co se na jejich území děje?
Čertovo kopýtko je vlastně již zakopáno v řízení hlavního města. Nechce se mi gůglovat, takže číslo nemůže být úplně přesné, ale Praha má asi 25 obvodů a 57 místních částí. Umíte si představit, kolik to obnáší starostů, radních, zastupitelů a úředníků, zbytečně placených z peněz všech občanů? A ve finále se zjistí, že jsou vlastně zbyteční, když vlastně za všechno je zodpovědný všemocný Magistrát?
Když si vezmeme za příklad konkrétně Prahu, zjistíme, že kromě Karlova mostu drtivá většina zdejších mostů vznikla za Františka Josefa I. a v období První republiky. Komunisté přidali dva mosty – železniční v Braníku, zvaný most Inteligence a silniční Antonína Zápotockého (jsme na Vltavě, most Klementa Gottwalda přes Nuselské údolí nepočítám). A našinci po „Sametu“ přidali jen ten nedaleko Císařského ostrova, který nahradil tzv. Rámusák.
Vraťme se ale ke zřícené lávce. Celá desetiletí tam fungoval přívoz, v zimě jej armáda nahradila pontonovým mostem. Pontonový most prý nyní postavit nelze, neboť tak lze učinit jen v případě přírodní katastrofy. Takže se zřídil opět přívoz a jeho provoz se slavnostně zahájil za přítomnosti nejvyšších představitelů hlavního města. Opravdu se mají čím chlubit, když se vracejí do dob krále Klacka?
Trojská lávka určitě jednou opět bude stát. Vypsalo se výběrové řízení na architektonický záměr, rok(?) bude trvat její vyhodnocení, další rok(?) výběrové řízení na zhotovitele a další rok(?) vlastní stavba. V roce 2021 se tedy máme na co těšit.
Pravdou je, že stavba Karlova mostu se táhla hrozně dlouho. Stejnou pravdou je, že naši prvorepublikoví předkové se s tím tak nepárali a třeba v roce 1928 stačili otevřít hned dva – Libeňský a Trojský (dnes Barikádníků). V jednadvacátém století, při současném stavu techniky, však nedokážeme v krátkém čase ani postavit lávku pro pěší.
Něco je špatně, ale tím se nechci zaobírat. Nechme to koňovi, ten má větší hlavu!
