Tento blog je na hraně, neboť většina z nás ví, že zdejší šéfadmin Patrik Banga je bratrem „zpěváka“ Radka Bangy. Myslím si však, že Kodex blogera neporuším.
Takže stručně. Teprve letos jsme se dozvěděli, že rapper Radek Banga, co se proslavil pískotem a ostentativním odchodem na vyhlašování Slavíků v roce 2016, tehdy získal v kategorii zpěváků hezké 804 místo (podle jiných zdrojů 834), letos byl 75., takže by se stal skokanem roku. Tato kategorie se však bůhvíproč nevyhlašuje.
Ovšem s tím letošním vyhlašováním Slavíků se rovněž stalo, že došlo ke zpochybňování jeho výsledků z let totality. Hovořilo se o zneuznání hvězd ze sedmdesátých let minulého století, kdy měl vyhrát brněnský Rudy Kovanda, posléze zdejší bloger a současný kandidát na prezidenta Petr Hannig tvrdil, že měl vyhrát Víťa Vávra, ale kvůli jeho dlouhým vlasům to komunisté zakázali. Tak jak to tedy tehdá bylo? Zeptal jsem se na to Honzy Krůty, který byl u toho a zeptal se, zda ho mohu citovat, Odpověď byla jednoznačná:
Aleši, citovat mě klidně můžeš, byl jsem u všeho kolem Slavíka v té době a přesně tak jsem to popsal v knížce Klec na Slavíky. Měl jsem to v redakci MS na starost. Výsledky v té době byly daleko objektivnější, než dnes, když je anketa v rukou soukromé firmy, která na ní pochopitelně chce vydělávat. U všeho byl tehdy notářský dohled. Dnes nad výsledky není dohled žádný. Pochopitelně, že tehdy ještě před tím, než jsem do redakce nastoupil (někdy koncem šedesátých let) jistě pod nátlakem redakce zavedla onu kličku s nahrávkami z příslušného roku, aby lidé nemohli volit např. Martu Kubišovou. (Tehdy bylo nahrávání zcela ve státních firmách, které ji pochopitelně nenahrávaly.)
Samozřejmě jsem se Honzy zeptal, jak to bylo s tím vítězstvím nevítězstvím Víti Vávry. Honza Krůta odpověděl následovně: Vávra Slavíka nikdy nevyhrál, přání bylo otcem Petrova samožeru. Rudy Kovanda skončil třináctý, ale protože tehdy bylo v regulích, že musel onen rok natočit nějaké nové nahrávky, nebyl klasifikovaný, protože on byl vlastně přece jedna velká mystifikace! Ale brněnská klaka si svého miláčka opředla legendami.
Co tedy dodat? Snad jen to, že pochyby ohledně Slavíka byly vždycky a je jen na zvážení jejích organizátorů, zda v ní pokračovat i nadále. A ještě jedna věc. Díky Radkovi Bangovi jsem se stal fanouškem skupiny Ortel, do té doby jsem o ní nevěděl. A nestydím se za to!
