Šlapka jako nezvaný host na cizí svatbě

Říká se, že na každé svatbě se vyskytne host, který tam nepatří. V tomto případě tomu tak úplně nebylo, ale…

Pojďme hezky od začátku. Turistický oddíl Šlapka, tvořený manželi Macháčkovými, manželi Preslerovými a psy Dixií a Orim, tentokrát zvolil za cíl výpravy vesnice Krhanice a Lešany. Nejenže je zde krásná krajina, ale žili tu i zajímaví lidé. Waldemar Matuška si v lešanských kasárnách odkroutil dva roky vojenské služby, s Lešany je nedílně spojen skvělý básník František Hrubín, herečka Jiřina Šejbalová jezdila dlouhá léta do Krhanic na chatu. Ze žijících osobností nutno vzpomenout současnou středočeskou hejtmanku Jaroslavu Jermanovou, provdanou Pokornou (nyní hnutí ANO, dříve ODS), která v Krhanicích starostovala v letech 2002 až 2006.

Auta jsme zaparkovali u hospody Na poště (bohužel se zde nevaří, jak jsme se dozvěděli od hospodského, který zrovna upravoval posezení na kryté předzahrádce), pak jsme se vydali uličkami k Sázavě a jezu Kaňov, jednomu z nejnebezpečnějších pro sjízdnost kanoí a člunů na celém toku řeky. Hned u jezu se nachází chata, druhdy patřící Jiřině Šejbalové, ovšem Šlapka se šeredně zmýlila a za správnou považovala (a fotila) tu po levé straně cesty, zatímco ta správná se ukrývala za novostavbou vpravo. Vzhledem k hezkému počasí se Sázava stala přímo vodáckou dálnicí a občerstvovna na protější straně doslova praskala ve švech.

Díky někdejšímu mlýnskému náhonu se vytvořil od jezu Kaňov až k jezu Pěnkava ostrov dlouhý přes jeden kilometr. Na něm narazíme na zastávku nové naučné stezky Podlešanský mlýn, na panelu nechybí fotka Františka Hrubína (ten je prakticky zmiňován na všech zastaveních NS). Řeka má v těchto místech kamenité koryto a natáčela se zde slavná erotická scéna Vávrova filmu Romance pro křídlovku (film vznikl na základě Hrubínovy předlohy).

Krhanický silniční most byl v den, kdy Šlapka vyrazila, silně frekventovaný pěším i automobilovým provozem, neboť lešanské vojenské muzeum slavnostně zahajovalo sezonu 2017. Odborníci tvrdí, že toto muzeum je nejlepší svého druhu nejen v Evropě, ale i na celém světě. (Vstupné zdarma (!), dovnitř mohou i psi, nicméně Šlapka sledovala jiný cíl a nechtěla se motat mezi davy.) Manželé Macháčkovi nechali udělat nová trika pro všechny členy turistického oddílu (vyjma pejsků), čímž jsme budili značnou pozornost, na kolemjdoucí jsme možná působili jako jednotka vyznavačů někdejší Pohraniční stráže.

Naučná stezka Podlešanský mlýn míjí muzeum uctivým obloukem po silnici, pak následuje odbočka k nevelkému rybníku Beránek. U něj jsme narazili na nebývalé množství rybářů a protože Pepík Macháček rovněž patří k vyznavačům Petrova cechu, hned bylo o čem klábosit. Dozvěděli jsme se, že tato parta chlapů je z Mníšku pod Brdy a schází se zde dvakrát ročně, přivezou si i vlastního kuchaře a užijí si prima víkend. Dlužno podotknout, ne všichni jsou vášnivými lovci, nicméně na odpočinek od rodiny je každá záminka dobrá.

Pak už čekal Podlešanský mlýn, podle kterého získala NS svůj název. Jeho historie se začala odvíjet v polovině 17. století, jeho nynější majitel (citace z jeho internetových stránek) zájemcům o nekonzumní způsob života nabízí účast v projektu nově zakládané komunity pro bydlení a život. A jaké by měl požadavky na členy komuny? Serióznost, trestnou bezúhonnost, přátelské vystupování, pracovitost, schopnost a ochotu podřídit se kolektivu a nastaveným pravidlům. Lidé s entuziasmem, uměleckými sklony a schopnostmi tvořit jsou vítáni, stejně jako jedinci se zkušenostmi v zemědělství a stavebnictví, zejména tesaři. Zdálo by se tedy, že bydlení na mlýně si vlastně odpracujete, ale není tomu tak: Alespoň minimální vlastní příjmy jsou podmínkou pro udržitelnost projektu vzhledem k nutnosti placení příspěvků na bydlení (provoz není zdarma – hypotéka, energie, opravy apod. Působí to na mě tak, že někomu opravíte usedlost a ještě mu pomůžete splácet hypotéku, aniž byste kromě dočasného ubytování v pětilůžkovém pokoji získali nějakou trvalou jistotu. Pokud tomu tak není, majiteli se omlouvám.

Zastavili jsme se několik desítek metrů od mlýna u panelu s jeho historií, když se od usedlosti ozvalo volání: „Okamžitě si ty psy uvažte na vodítko, my jich tady máme šest!“ Inu, tohle je pravá komuna. Zatímco Šlapka měla své psy pod dohledem, ti komunální se zřejmě pohybovali bůhvíkde po okolí.

Od mlýna je to již kousek do Lešan, jejichž vizuální dominantou je zámek a dominantou duchovní básník František Hrubín, který, ač pražský rodák, strávil v obci své dětství a napsal o tom knížku U stolu. Šlapka měla hlad a věděla o restauraci, nacházející se na odvrácené straně historické budovy, kde jej chtěla utišit. Měla smůlu, probíhala tu zrovna svatba a na vývěsní tabuli se psalo, že otevřeno pro širokou veřejnost bude od 15 hodin. Do zmíněného času chybělo dvacet minut, jež Šlapka strávila příjemným posezením u bukolického lešanského rybníku, kde se také nachází odnož naučné stezky Podlešanský mlýn, nazvaná Historie Lešan.

Poseděli jsme raději delší dobu a vrátili se k restauraci, nicméně nápis se změnil a otevřeno pro veřejnost mělo být až od čtyř. Svatebčané již prostor opustili, nicméně úklid po nich zabral více času, než personál předpokládal. Poslali jsme tedy ženskou část Šlapky, zda by se s tím něco dalo udělat. Dámy uspěly, zbylo něco svatební polévky a tou jsme se alespoň trochu zasytili. Samozřejmě jsme za ni zaplatili, nicméně jsme se tak ex post vlastně stali nezvanými hosty na svatbě.

Ještě něco k zámku Lešany. Protože žijeme v době internetu, je zbytečné ji vypisovat v blogu, když se o ní můžete dočíst zde: http://www.zameklesany.cz/historie

Cestou zpátky jsme se opět vraceli kolem rybníku Beránek. Rybáři z Mníšku pod Brdy se pochlubili svým úlovkem a Pepík měl opět o čem s nimi diskutovat.

Do Krhanic jsme kráčeli přes v úvodu zmíněný ostrov, kde jsme narazili na mladou ženu. Rozhovor s ní byl velice zajímavý, nejprve nám sdělila, že v Krhanicích se nikde touto dobou nenajíme (o Poště jsme to věděli, pak je ve vesnici lokál U Toničky). Ovšem ona mladá paní byla zároveň spolumajitelkou chaty Jiřiny Šejbalové, která zemřela bezdětná a nemovitost odkázala svým krhanickým přátelům. Jak řečeno v úvodu, Šlapka se v určení správného místa spletla, tudíž foto neuvidíte.

Vzhledem k nemožnosti se v Krhanicích najíst Šlapka zakončila akci v nedalekém Týnci nad Sázavou (a snad to nebude bráno jako reklama) v restauraci Pod věží. Vaří tam dobře a byla to důstojná tečka za skvěle prožitým dnem.

P.S.: Kamarád a zdejší bloger Martin Faltýn, tímto mu děkuji, mi poslal odkaz na část televizního pořadu Dobrý večer s Waldemarem, kde Walda s paní Šejbalovou vedou rozhovor právě o Krhanicích. Paní Šejbalová se v něm zmiňuje o tom, jak jí dělníci podávali pivo přes plot z hospody U Toničky, ale to je reálně nemožné. Tonička je od Šejbalovic chaty vzdálená několik set metrů: https://www.youtube.com/watch?v=2xrBi0bOCFk