Šlapka letos neprožívala lehké období. Komplikovaná zlomenina kotníku znamenala hrubé omezení aktivit.
Byla to smůla, při obyčejné procházce lesem jsem uklouzl a hloupě si přerazil haksnu pod kotníkem, odborně se tomu říká zlomenina levého hlezna. To mimo jiné znamenalo dlouhodobý útlum společných vycházek turistického oddílu Šlapka, který tak mohl letos premiérově vyrazit až první srpnovou sobotu. Za cíl jsme zvolili Votice a tamní naučnou stezku s nepříliš poetickým názvem „Kolem Votic za poznáním“. Ta stezka má jednu drobnou, ale velmi podstatnou nevýhodu – není v terénu vůbec vyznačena. Na osmikilometrové trase se nachází devět informačních tabulí, na nichž je sice naznačeno, jak se dostanete k příští zastávce, ve skutečnosti však lehce zabloudíte, což se posléze také ukázalo.
Šlapka si dala sraz v centru zhruba čtyřtisícového města před obchodním centrem, kde jsme hodlali zanechat automobily. Varovné cedule, hrozící odtahem, pokud zde vůz zůstane stát déle než dvě hodiny, nás od tohoto záměru odradily a raději jsme přeparkovali. Těžko říct, jak je doba stání na poloprázdném parkovišti kontrolována, nicméně Pepova audina s pražskou SPZ by mohla na místní empíky působit coby provokace a chtěli by si na pražákovi smlsnout mastnou pokutou, což jsme nehodlali připustit.
Po naučné stezce jsme se vydali v protisměru, neboť je veden v mírném stoupání, zatímco turistu, dodržujícího systém od první zastávky k deváté, čeká pořádný dvoukilometrový výšlap do strmého kopce. Naším prvním zastavením se stal hřbitov, kde se nachází zmenšená kopie Božího hrobu, jehož originál najdete v Jeruzalémě. Tenhle nápad, postavit ve Voticích Boží hrob, dostala Marie Františka, sestra hraběte Ferdinanda Františka z Vrtby, jež v roce 1658 vyslala do Jeruzaléma dva františkánské mnichy, aby zhotovili nákresy i s rozměry. Jak dlouho ve Svaté zemi se mniši zdrželi nikdo neví, ale jisté je, že misi splnili, ovšem s výstavbou se začalo až sedmadvacet let od začátku cesty a hotovo bylo až v roce 1688.
Od hřbitova jsme vyrazili po nepříliš frekventované asfaltce, odkud jsme se mohli kochat výhledy na město a jeho okolí zvrásněné kopci. V opačném směru přitahoval pozornost rozložitý osamělý strom. Není divu, tento víc než sto let starý javor zaujal i jiné a v soutěži o Strom roku 2005 získal druhé místo. Nad ním se nachází další zastávka naučné cesty, Polský vrch, kde prý kdysi stávala šibenice a dodnes se tam prý dějí divné věci, jako třeba bezdůvodně zhasínají motory auta, objevuje se tam záhadná žena a tak. Žena se sice zjevila nám, ale jednalo se o klasickou turistku, jedinou záhadou snad bylo, že žádného dalšího výletníka jsme po celou trasu nepotkali, byť počasí k výletu přímo vybízelo. Vracet se pro auta, abychom vyzkoušeli, zda jim v tomto místě selže motor, se nám v žádném případě nechtělo.
Od Polského vrchu se cesta svažuje k Hostišovu. Tohle místo si oblíbil Jan Herben (1857 – 1936), významný český politik, novinář a spisovatel. Nechal si zde roku 1901 vystavět vilu od neméně věhlasného architekta Jana Kotěry (1871 – 1923) a na ní zhotovit nápis: „Tato chalupa, kdyby ústa měla, pomluvy by netrpěla. Navrhl Kotěra. Stavěl Vrzal. Stojí v táborském kraji, dobří lidé v ní přebývají.“
Do Hostišova za Herbenem několikrát přijel i prezident Tomáš Garigue Masaryk a podnikali spolu vycházky do okolí. Zlé jazyky ovšem tvrdí, že do kopců se nechali dopravit kočárem a kráčeli jen směrem dolů. Za Herbenem jezdily do Hostišova i jiné významné osobnosti, z nichž připomeňme jen malíře Antonína Slavíčka, který v okolí namaloval mnoho svých půvabných krajinek. Smutné však je, že se dnes na Herbenův dům nemůžeme pořádně podívat, je celý obrostlý zahradou neudržovaných křovin a stromů, stavba samotná se naopak zdá v dobrém stavu. Zřejmě současný majitel nestojí o to, aby mu turisté okukovali majetek. Také je škoda, že v okolí není vyznačen okruh, po kterém se prezident TGM s Herbenem procházeli.
Z Hostišova nás neznačená stezka provede podchodem pod frekventovanou výpadovkou na Tábor a České Budějovice, za ním je rybník s nefalšovanými lekníny, kde se dá i koupat. Za nás to učinili naši psi, nám se do vody moc nechtělo. A pozor! Pokud jste si nezapamatovali další trasu naučné stezky z mapky na panelu v Hostišově, čeká první bloudění. Musíte vyrazit rovně do kopce, což jsme neučinili a zamířili vpravo, čímž jsme se dostali na místní komunikaci a přišli o další zastávku NS. Podruhé se nám to stalo při cestě z Mysletic do osady Amerika, které spojuje úzká asfaltka a vůbec na ní není vyznačena odbočka ke kapli sv. Vojtěcha, o kterou jsme tedy byli ochuzeni - a ochuzeni o ni budete i vy, vážení čtenáři.
Osada Amerika vznikla před devadesáti lety, když majitel zdejších nepříliš hodnotných pastvin rozparceloval a následně rozprodal pozemky. Dnes je to něco mezi zahrádkářskou kolonií a chatovou osadou, cesta vás dovede k penzionu s restaurací Starý svět, kde vás lákají cedulí na dnešní specialitu, jakýsi burger za necelých dvě stě kaček. Ač členové Šlapky nepatří k sockám, této nabídce jsme odolali a stále prudkým klesáním mířili k Voticům. Teprve tady oceníte, proč je dobré naučnou stezku absolvovat v protisměru, protože jít jí opačným směrem, asi byste se vyčerpali energii hned na začátku a zbytek cesty by vás příliš netěšil.
Šlapka svoji výpravu zakončila ve Voticích v restauraci U modré kočky. Bohatá nabídka jídel a nápojů za přijatelné ceny nás utvrdila v tom, jaké jsme učinili moudré rozhodnutí bez povšimnutí minout americký Starý svět. A také jsme si řekli, že to byl fajn výlet, který doporučujeme i vám.
