Ťal jste do živého.

Sto bodů a karma minimálně jako Brno.

Aleš Presler a přemlouval vás někdo ke vstupu do SSM?

Samozřejmě. A ze třicetičlenné třídy jsme tam nebyli jen dva.

Jako vždy přicházím do diskuze pozdě, už jsem mnohokrát vysvětloval, že na PC většinou chodím kvečeru. Děkuji všem diskutérům za příspěvky, zvláště z té první části, kdy se skutečně diskutovalo. Jakmile později nastoupila "úderka" se svým jednostranným pohledem, pak přestala diskuze a nastal čas urážek. Mají na to právo hodnotit chování drtivé většiny národa za to, co se stalo před třiceti, čtyřiceti či padesáti lety, dál moje paměť nesahá, ale ta jejich ano. Říkám, že téhle "úderce" by nejvíc vyhovovala padesátá léta. Umlčet jiný názor, autora potupit a kdyby to šlo, tak i pověsit. Smutné to konstatování v roce 2018...

Smutne...protože jestliže někomu poněkolikáté šikanujícím způsoben vnucujete pozici, že Vás chce oběsit....můžete být dost možná razdva mediální hvězdou v soudní síni.

Problém není v tom, že jste se snažil přežít (to dělá každý živý organismus), ale že nevidíte, nebo nechcete vidět, to utrpení, které normalizační režim připravil schopným a charakterním lidem.

I já mám na tu dobu spoustu hezkých vzpomínek (kdo by neměl hezké vzpomínky na mládí?), ale to neznamená, že nevidím jak strana a vláda křivila lidem páteř, a místo aby vyzvedávala talenty do pozic táhnoucích národní ekonomiku, tak je zadupávala do prachu v kotelnách.

Když to dovedu do extrému: i v nacistickém Německu měli lidé své přátele, chodili na tancovačky, jezdili na vodu, starali se o rodinu. To ale není důvod, aby němečtí blogeři začali psát relativizující články typu "Fakt jsme za nacismu tak trpěli?".

Tak tady jste si naběhl. Už to napsal bloger Jan Ziegler, který patří do vaší krevní skupiny (a také Valíčka, Jandové, Kielbergové a dalších. Máte to zde: https://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=665723

Přeji příjemnou četbu.

Teda, pane Preslere, další z ufňukaných blogů. Dřív jsem vás příliš nečetl, i když jsem zaznamenal, kam názorově patříte. Dost jste to ale přehnal s těmi popravami, tím jste vyjádřil opravdu silnou frustraci. A podle všeho to pokračuje. Osobně nesoudím, pokud byl někdo součástí šedé zóny. Příliš nekolaboroval, neudával své kolegy jako jistý agent Falmer, prostě se jenom snažil přežít v tom hrozném režimu. Muselo to být opravdu strašné, nádech svobody a pak najednou okupace a návrat k totalitě. Zdálo se, že je režim nezničitelný a že tu bude ještě hodně, hodně dlouho. Většina se v tom nějak naučila žít, i když si uvědomovala, že to takhle není v pořádku. Brrr, jsem neskonale rád, že už si pamatuju jenom konec toho režimu a že jsem většinu dosavadního života prožil ve svobodných poměrech. Teď se ovšem dostávám k vám: poslední dobou to začíná být stále více zřetelné, že část z těch, kteří prožili větší část života v totalitním režimu, trpí jakousi frustrací. Současný režim se jim nelíbí, možná i proto, že už zestárli, a tak se obracejí k minulosti. Dá se říct, že se jim po normalizaci trochu stýská, protože byl život jednodušší. Jsou také silně zpracováni tehdejší propagandou, a tak snadno podléhají současné propagandě ruské. To všechno nacházím ve vašich článcích. V tomto současném už dokonce zpochybňujete i to, že naši zemi ten režim hospodářsky poškodil. Myslím, že totéž z vašich článků pociťují i další vaši oponenti. Nejste v tom sám - určitě jsem patří i další zdejší autoři, netřeba jmenovat. A je tu také velká masa voličů. Vy všichni nás posouváte zpátky do normalizace, k nějaké její soft verzi. Tak se nedivte, že my mladší toto nechceme a že reagujeme. Jak jsem napsal výše: bohudíky, že jsem normalizaci téměř nezažil. Budu se snažit, jak jenom budu moci, abych ji nezažil ani v budoucnu. Tak se nezlobte.

Když tady čtu, jak to za těch komunistů všechno prosperovalo, jak jsme vyváželi a co všechno vyráběli, tak si potom říkám, kam ty všechny peníze doprčic šly, když měla většina menší plat, než turecký kamelot ve Vídni.

Hodně výrobků bylo kvalitních, ale celý systém nestál za nic.

Je celkem jedno čím kdo je, nebo byl a co dělal. Nebylo nutné se zde obnažovat a vysvětlovat, je to nezajímavé až nudné. Důležité je, že dotyčný nepáchá a nepáchal zločiny a také, že tyto zločiny neobhajuje, nebo je nezlehčuje. Zde zjevně u svých kritiků narážíte a není to jejich vinou.

Na jedné straně se nám tady autor dojemně omlouvá, že se neodvážil v době totality

jakkoliv oponovat mocným, s odůvodněním, že měl přeci děti (!)

(i on tedy věděl, že jen za oponování se v Husákově době tvrdě trestali celé rodiny)

Omlouvá se, že se stavěl ke zrádcovskému režimu pouze vlažně atd. atd...

No a na druhé straně nám tady ten samý člověk na svém blogu pravidelně píše

demagogické nesmysly, ve kterých se snaží zlehčil tu těžkou dobu za totalitní komunistické vlády.. Dokonce tady ten člověk na svém blogu i tvrdí, že prý byl prezident Husák NEJLEPŠÍ ze všech našich prezidentů!

Co dodat. Snad jen, že si autor opravdu nevidí do úst.

Nevím, jestli byl Husák nejlepší, ale určitě nebyl nejhorší.

Patrně nejuniverzálnější výmluva té doby, byly děti. Přece to dělám pro děti. Jsem odpovědný rodič etc. Podepsal jsem, vstoupil jsem - děti. Ono to ovšem má jeden mravní aspekt. Děti si většinou berou příklad z rodičů. Zpěvačka Jana Kratochvílová,

si stěžovala, že její rodiče byli vyhozeni z KSČ, a tudíž se jim zkrátí rodinný rozpočet.

(1971) V tomtéž roce, děti Karla Kaplana, před chystanou domovní prohlídkou, ukryly

otcův archiv u svých kamarádů.

Co z toho plyne? Když vedeme děti k hrbení, ústupkům, taktizování a zbytečným kompromisům tak to zcela jistě neděláme ku jejich prospěchu.