Chci poděkovat, že nás seznamujete s "bezejmennými|" hrdiny našeho národa. Měli bychom je znát.

Nejen z venkova. Jedna prazska Nemka zadala farare o zadusni msi za Reinharda Heydricha. Protoze ten to odmitl, skoncil v koncentraku. Ale mel stesti, prezil.

U nás ve městě se mezi oběti heydrichiády dostal profesor gymnázia. O život přišel kvůli nějaké lapálii.

Šlo nejen o lidi, kteří přímo podporovali parašutisty nebo byli z této podpory obviněni. Nacisté se nerozpakovali vyprázdnit svá vězení a a místo šetření rovnou odsoudit k smrti osoby zadržené ještě před vyhlášením stanného práva.

Například na severní Moravě to byli nějací beskydští pasekáři, které zadrželi za to, že dali místním partyzánům třeba jen kus chleba nebo padli na provokatéry, co se za partyzány jen vydávali a podobné zatčené. A nějaké zatčené, které zadrželi v souvislosti se sabotážemi ve fabrikách nebo snad i v souvislosti se stožáry dálkového vedení vysokého napětí vyhozených do vzduchu trhavinami "ušetřenými" v ostravských uhelných dolech.

O zmíněných obětech heydrichiády z Benešova a dalších, kteří tehdy skončili na táborském popravišti (celkem tu bylo zastřeleno 156 lidí) se píše v knize Mariána Konečného Táborská cesta smrti.

Obyvatelé Tábora si tyto oběti každoročně připomínají pietním aktem u památníku, na němž jsou uvedená jména všech popravených. Mj. jsou tu i jména otce a syna Stočesových z Příbrami, jejichž příběh inspiroval Jana Drdu k napsání povídky Vyšší princip.