Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Inspiroval Boženu Němcovou k napsání Babičky chlap?

Kniha Boženy Němcové Babička patří k doporučené (rozuměj povinné) četbě českých školáků bezmála půldruhého století. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale přiznejme si upřímně: kdo z nás a pokud vůbec Babičku přečetl celou? 

Čas od času se v odborných i laických kruzích debatuje, zda stěžejní dílo Boženy Němcové může zaujmout i dnešní žactvo základních škol a jestli je vůbec vhodné je mládeži vnucovat, nebo ji tímto od četby spíše odradíme? Zklamu vás, tento problém řešit nehodlám a ponechám ho kompetentnějším místům. Ovšem s Babičkou je spojena záhada, úzce související s Poříčím a Mračí. Nedal skutečný podnět k napsání díla žák poříčské školy a nestala se Božena Němcová tak trochu plagiátorkou?

Pokud se někdo o Babičku a okolnosti jejího vzniku zajímá, ale nechce se mu trávit čas v knihovnách či archivech, zvolí bezesporu internet. Z různých zdrojů na nás vypadne nenápadná věta: Dílo F. J. Mošnera „Pěstounka“ podle některých badatelů inspirovalo Boženu Němcovou k sepsání Babičky…

František Jan Mošner (1797 - 1876)

Chlapec z malé vesnice

František Jan Mošner se narodil před 120 lety, přesně 25. července, v Dolní Mrači v rodině konopišťského zahradníka a díky majiteli panství hraběte z Vrtby mohl studovat lékařství. Jeho kariéra vyvrcholila v Olomouci, kde se stal rektorem tamější univerzity, napsal významné spisy o porodnictví a dodnes je brán jako významná moravská osobnost. Nás však více zajímá jeho spis „Pěstounka čili způsob vychovávání dítek mimo školu“ z roku 1851, kde popisuje svoji školní docházku do tzv. první poříčské školy, nynější fary u kostela sv. Havla. Troufám si tvrdit, že jen málokterá venkovská škola se může pochlubit dokonalými zápisky ze všedního života, staršími více než dvě stě let.

Vzhledem k tomu, že v Mrači škola neexistovala, chodily zdejší děti do Poříčí, ale na rozdíl od místních až ve věku od sedmi, případně osmi let. Příčina byla jednoduchá – vzdálenost. Zvláště dětem z Podmračí trvala cesta po silnici hodinu, pokud si ji zkrátili kládou přes potok, pak třicet minut. Děti musely mít dobrou fyzickou kondici, proto ten věkový odklad. Ale dejme slovo Mošnerovi: Pěšinka jde přes dva potoky a přitom jen přes jeden je zděný mostek. Přes druhý byla za mého mládí jednoduchá lávka bez zábradlí položená a sice, aby ji příval vody nestrhnul, hezky z vysoka. V létě byla snadná rada. Školáci, chodíce bosky, potůček přebředli, nepotřebujíce lávky. Když ale potok se rozvodnil a rozlil, a v zimě, než led kluzáky snesl, museli přes lávku. Bylať tato kluzká, což se častěji stalo, dítko z ní se častěji do potoka svalilo a místo do školy nazpátek domů plačky přišlo, ušpiněné a mnohdy i zkrvavené.

Strašná a bláznivá Bára

Mošner dále vyvrací pověsti o tom, že prý děti z Mrače do poříčské školy nerady chodily a většinu cesty je tam hnaly matky pomocí prutů. Prý to tvrdila jakási Veverková a on se proti tomu musel ohradit: Blaze žáčkovi, jestli s ním více dítek putovalo. Pokud šel sám, jak se mi to v létě většinou stávalo, protože ostatní děti husy pásaly, toť byla smutná cesta! Podotknu toliko, co mou dětskou mysl děsívalo. Čtenář Babičky či znalec její filmové podoby si jistě vybaví postavu bláznivé Viktorky od splavu. A Mošner nám ve svém vyprávění nabízí její konkrétní předlohu: V blízkém městečku žila toho času veliká ženská, v celém okolí pod jménem Bláznivá Barka známá. Ona chodila žebrotou, polonahá, umouněná, rozcuchaná až hrůza. Žádnému sice neublížila, všude se však vychloubala, koho kde uškrtila, kameny utloukla, nožem podřízla. Zdaleka jí bylo slyšeti vyřvávat: Zabiju, uškrtím! Chasa si z ní dělala posměch a rozličným způsobem ji škádlila, dítky se jí však bály, že mohly psotník dostat, když ji spatřily. Pokud děti zlobily, rodiče jim vyhrožovali, že na ně pošlou Bláznivou Barku. Když jsem tak pěšinkou kráčel, sám samotinký v širém poli a zdaleka jsem křik zaslechl, tuť jsem po celém těle ztuhnul, neboť se mi zdálo, že slyším Bláznivou Barku volati: Zabiju, uškrtím!

Z dnešního pohledu se zdá neuvěřitelné, že se do jedné třídy poříčské školy vešlo přes dvě stě žáků.  Mošner nám poskytuje popis, jak to tam v letech 1804 až 1810 vypadalo: Zdálo se, jako by čtyři třídy jiné školy někdo do jedné světnice směstnal a jednoho učitele ustanovil, aby všechny tyto žáky cvičil. V popředí totiž byly tři nizoučké lavice, na nichž seděly nejmladší dítky, za nimi stály asi čtyři vyšší lavice pro dítky se slabikáři, za nimi zas čtyři opět vyšší pro školáky, kteří již dokázali číst, v pozadí pak stála tabule a lavice okolo ní, kdež seděli nejstarší hoši, kteří nejen četli, nýbrž i psali. Malá děvčata seděla mezi chlapci, starší ale byly od nich odděleny, měly totiž zvláštní tabuli s lavicí napříč postavenou.

 

Učitel, ten tvrdý chleba má…

Vyučování začínalo v osm hodin společnou modlitbou, pak kantor začal s výukou nejmladších žáků, což trvalo asi půl hodiny, pak jim uložil potichu opakovat si látku a přešel ke starším a postupoval nadále až k těm nejzkušenější. Ovšem udržet děti v klidu bylo nad síly učitele, neboť nemálo se nazlobil, když například při čtení se staršími žáky každou chvíli někoho z mladších napomínati musil. I přes svatou trpělivost musel často rákoskou svým slovům důrazu dodávati.

V jedenáct hodin pro mladší děti vyučování skončilo společnou modlitbou, zatímco ty starší se učily zpívat. V poledne nastala hodinová přestávka, poříčští žáci se šli naobědvat domů, zatímco mračští se posilnili tím, co si přinesli s sebou. Již bez nejmenších dětí se vyučovalo až do čtyř hodin podobným způsobem, jako dopoledne. Pro učitele a některé žáky však ještě den nekončil, následovala hodina výuky hry na nejrůznější hudební nástroje. Nelehkou práci poříčského učitele shrnul Mošner lakonicky: Z tohoto vypravování každý, kdo se kdy vyučováním dítek zaobíral, pozná, jak perný chléb učitel jí, když osm a více hodin denně zlobiti se a křičeti  musí. Z tohoto popsání též každý nahlíží, že byl pan učitel jediná osoba v celé škole, která nezahálela, které se nikdy nezastesklo. Dítky naopak musely šest až osm hodin pokojně seděti, po pořádku zaháleti a nuditi se. Poněvadž to nedokázaly, zlobily pana učitele a lecjaké za to utržilo pořádný výprask.

 

Byla Božena Němcová plagiátorkou?

Drtivá část Mošnerova díla je však věnována mračské ženě Dorotce, která vychovávala ve svém volném čase mračské děti. Byla vdovou po vojákovi (babička Boženy Němcové rovněž) a autor popisoval v jednotlivých kapitolách různé venkovské tradice, zábavy a hry vztahující se ke čtyřem ročním obdobím. Autor knihy Božena Němcová (rok vydání 1938) Václav Tille upozorňuje, že spisovatelka sice zhruba věděla, o čem její kniha Babička bude, ale zápasila s rozsahem svého prvního díla, kdyby jí náhoda neposkytla vzor pro uspořádání látky, rozčlenění kapitol a soustředění děje k postavě jí nejmilejší. Poznala pedagogický spis doktora F. J. Mošnera Pěstounka, vydaný v Brně roku 1851… Ve vypravování Mošnerově je dosti nápadných shod, jež odpovídají skutečným údajům Němcové ze života v ratibořickém údolí. Již sama povaha pěstounky, jejíž muž býval vojákem, škola a kostel vzdálené půl hodiny cesty od vsi, pouť dětí do školy, popis školy, přástky, šílená Bára toulající se krajem, vlastenecká naučení, pověry o hastrmanovi, časté vložky vzpomínek a příběhů, jež přímo oznívají z Pěstounky v Babičce...

Účelem blogu není bourat mýty o stěžejním díle Boženy Němcové, chtěl jen upozornit na významného a pozapomenutého žáka poříčské školy Františka Jana Mošnera, který nám zanechal zajímavé vzpomínky. Přestože byl o 23 roků starší než B. Němcová, přežil ji o čtrnáct let.

 

 

 

  

 

Autor: Aleš Presler | úterý 7.11.2017 18:35 | karma článku: 18,29 | přečteno: 988x
  • Další články autora

Aleš Presler

Senioři zachránili topící se ženu. Zásluhy si však připsali hasiči.

Byla by to historka okresního formátu, jak říkávali pánové Š+G, jenže tahle pojednává o povrchnosti těch, jejichž úkolem je informovat širokou veřejnost.

3.2.2019 v 8:52 | Karma: 34,12 | Přečteno: 1710x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Před dvěma roky spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota (upravený text).

„Samozřejmě jako rozpočtové odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní.

20.1.2019 v 21:34 | Karma: 31,86 | Přečteno: 2237x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Svobodu, anebo smrt! Před dvěma lety spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota.

„Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné.“

19.1.2019 v 21:31 | Karma: 35,85 | Přečteno: 1923x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Tři upálení Janové: Hus, Palach a pozapomenutý Zajíc. Hrdinové, anebo „jenom“ sebevrazi?

Na výročí upálení Mistra Jana Husa máme pracovní volno, o Janu Palachovi se s blížícím padesátým výročím jeho smrti hojně píše, o filmech nemluvě, zatímco Jan Zajíc zůstává spíše regionálním hrdinou.

12.1.2019 v 8:46 | Karma: 28,40 | Přečteno: 791x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Pražák ve venkovské hospodě. Očekává služby jak v Alcronu, ale za čtvrtinové ceny.

To bylo tak. Pražák si vyjel do nejmenované vesnické hospody a nevítali ho před ní hostesky s chlebem a solí. A uvnitř ho čekala celá další řada příkoří.

9.1.2019 v 9:23 | Karma: 37,58 | Přečteno: 3019x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Šlapka si dala rande na hřbitově. U hrobu skladatele Karla Svobody.

V prosinci se hojně vzpomínalo na umělcovy nedožité 80. narozeniny, za pár dnů uplyne dvanáct let od jeho sebevraždy. Jak vidno, sláva, úspěch a ani finance neznamenají v celkovém součtu nic.

5.1.2019 v 9:13 | Karma: 36,12 | Přečteno: 3057x | Diskuse| Cestování

Aleš Presler

Praha přivítala nový rok čínským ohňostrojem. Zazněl Hutka, na Kryla se zapomnělo.

Máme v Praze nové vedení, které nám, nýmandům, umožnilo skvělý spektákl v podobě ohňostroje. Hlavouni nešetřili, na rozdíl od předchůdců přihodili pár set tisíc navíc.

2.1.2019 v 8:38 | Karma: 41,10 | Přečteno: 1945x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Kde byli přátelé Václava Havla, když umíral? A kde byla jeho manželka?

Drtivá většina národa se dojímá nad sedmým výročím úmrtí Václava Havla, někteří jej zase označují za vlastizrádce. Nikdo z nich však nepřipomene, že bývalý prezident zemřel v naprostém osamění.

23.12.2018 v 8:30 | Karma: 44,14 | Přečteno: 4196x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Proč vlci chtějí, abychom s nimi vyli? Aneb zamyšlení nad blogem.

Citace z Kodexu blogera: Na titulní stranu nepatří také články týkající se provozu blogu; tyto články patří do rubriky Hyde park. Výjimku tvoří články, které mají širší přesah zajímavý i pro čtenáře-neblogery.

15.12.2018 v 9:21 | Karma: 31,90 | Přečteno: 992x | Diskuse| Hyde park

Aleš Presler

Proč „lepší lidé“ chtějí, abychom dotovali jejich libůstky? Jako třeba Českou televizi?

Ve větším počtu se sejdou jen občas a za vyhovujícího počasí, nejraději na Václaváku. Tam za úderů bubnů skandují předříkávaná hesla, což připomíná totalitní První máj

14.12.2018 v 9:17 | Karma: 43,08 | Přečteno: 2020x | Diskuse| Média

Aleš Presler

Bratři Mašínové: Hrdinové, anebo vrazi? Nově zveřejněný dokument.

Zdá se, že k problematice bratří Mašínů bylo již vše řečeno a prodiskutováno, tudíž není co dodat. Jenže právě 17. listopadu letošního roku se objevil filmový dokument, který na jejich činnost pohlíží z hlediska jejich obětí.

13.12.2018 v 9:27 | Karma: 28,81 | Přečteno: 2986x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Herec z filmů Zdeňka Trošky vypovídá: Za své role se nestydím!

Ztvárnil téměř padesát filmových rolí, zahrál si v televizních seriálech i reklamách. Jako režisér natočil úspěšnou inscenaci podle námětu Miroslava Horníčka, která se dodnes v ČT opakuje.

8.12.2018 v 9:11 | Karma: 29,17 | Přečteno: 5388x | Diskuse| Kultura

Aleš Presler

Fenomén Hermánek: Dva roky bez blogu, nyní nemá přístup ani do diskuzí.

Musím předem přiznat, následující rozhovor jsem dlouho zvažoval. Pak jsem si řekl, že přece žijeme v demokracii a žádné téma by nemělo být tabu. Věřím ve velkorysost zdejších adminů, zvláště P. Bangy, že tento text zde ponechají.

23.11.2018 v 9:16 | Karma: 38,14 | Přečteno: 2412x | Diskuse| Hyde park

Aleš Presler

Prosím, prosím… Nevrátí někdo lístek na koncert zrádce národa Jarka Nohavici?

Něco je špatně. Podle textů zdejších blogerů zradil Jarek Nohavica náš národ přijetím ruské medaile 50 na 50, podle diskuzních příspěvků kavárenské úderky dokonce na 90 %.

10.11.2018 v 9:21 | Karma: 43,73 | Přečteno: 3008x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Osoba X: Matka byla konfidentkou gestapa, X agent StB a dostal řád od prezidenta Zemana.

Lída Baarová, Adina Mandlová či Vlasta Burian. Rozdávali radost a naději v době pro národ velmi kruté. Ti, co se roky schovávali v zákoutí a drželi hubu a krok, jim to posléze spočítali a začali na ně pořádat štvanice.

9.11.2018 v 17:53 | Karma: 36,89 | Přečteno: 2753x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Svět je v pořádku: Listopadové koncerty Jarka Nohavici jsou beznadějně vyprodány.

Psal se podzim roku 1938, Němci zabrali naše pohraničí. Masaryk byl po smrti, prezident Beneš vzal kramle a lůza hledala viníka za nastalou mizérii. Našla ho v osobě Karla Čapka.

5.11.2018 v 19:20 | Karma: 43,48 | Přečteno: 2140x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Kdo byl větší hrdina: Julius Fučík, anebo Václav Havel?

„Kdybys mi posílala balík, tak jako obvykle: šťávy v prášku, citróny, plátkový sýr, doutníky, trochu inst. kakaa apod.“ Tolik citace z dopisu Václava Havla manželce Olze.

18.10.2018 v 14:05 | Karma: 41,34 | Přečteno: 2536x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Přijdu vám rozbít okno. Vím, kde bydlíte, aneb kavárníci přitvrdili.

Otevřeně si přiznejme, že bohužel žijeme ve virtuálním světě a ten skutečný jaksi nevnímáme. Což ovšem neznamená, že někteří „virtualistové“ by vám s chutí udělali to nejhorší.

18.10.2018 v 12:27 | Karma: 40,94 | Přečteno: 2551x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Zcela jistě jste byl na vojně a přísahal jste socialistické vlasti. Nestyďte se za to!

Tak toto mi napsal bloger-terapeut Jan Jílek a pokračoval: „Docela chápu, že jste miloval socialismus, nic lepšího jste si neuměl představit a dodnes vám to vydrželo.“

6.10.2018 v 9:45 | Karma: 27,00 | Přečteno: 1711x | Diskuse| Společnost

Aleš Presler

Kavárníci bodují. Mnichovský diktát a zradu západních spojenců opět nazývají dohodou.

Naplivat na památku našich předků, že se nebránili a nenechali zničit náš národ, který byl obklopen ze všech stran nepřáteli, to kavárníkům jde. Jsou stateční i dnes, třeba před sněmovnou házejí petlahve na premiéra.

3.10.2018 v 8:44 | Karma: 39,12 | Přečteno: 1755x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 325
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3270x
http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=475

Seznam rubrik