Táborská zoo se na bilboardech pyšní, že je největší v jižních Čechách. V uplynulých letech ji však proslavila spíše aféra jejího bývalého šéfa, který za podvody dostal sedm let vězení.
Najít táborskou zoo není pro neznalého vůbec jednoduché, neboť se nenachází v Táboře, nýbrž ve vesnici Větrovy. Silniční ukazatele k ní také příliš nepomohou a je lepší zeptat se místních, kudy pokračovat. Zahrada nemá dlouhou historii trvání, ovšem na druhou stranu velice pestrou. Její někdejší šéf Libor Hrubý si napůjčoval obrovské částky, které nemohl splácet, zoo hrozil zánik. Věřitelé dokonce žádali insolvenčního správce, aby zvířata rozprodal, případně je nechal utratit a zpeněžil jejich ostatky, třeba tygří kůže. Pražský podnikatel Evžen Korec zahradu koupil a v roce 2015 znovuotevřel, takže vlastně všechno nakonec dobře dopadlo.
Největším problém zvířat chovaných v zoologických zahradách je nuda, což vám potvrdí každý odborník. Sebevětší výběh nudě nezabrání, zvířata povětšinou jen polehávají a z letargie je nevytrhne ani sebevětší pitvoření a pokřikování návštěvníků. Není tedy divu, že se pro ně stal největší atrakcí náš německý ovčák Ori.
Začalo to hned u páru lvů. Samec hbitě vyskočil na nohy a již zdálky nás pozoroval, jak se blížíme. Následovala i lvice a když jsme se ocitli těsně u mříží, začala se jako domácí kočka převalovat na zádech, aby nás pak doprovázela i s partnerem podél výběhu. Docela mě překvapilo, že tváří v tvář těmto majestátním zvířatům nedostal Ori strach.
Obdobná situace nastala u sukarat, které se nejdříve schovávaly v písku, ovšem po chvíli zvítězila jejich přirozená zvědavost a celá skupinka se tiskla ke sklu, aby si kontakt se psem užila.
Další setkání absolvoval Ori s medvědem, který kvůli němu přerušil pravidelnou obchůzku podél plotu a zajímal se o něj blížeji.
Vrcholem se však stalo setkání s vlky, spíše tedy zřejmě s vlčicemi. Smečka radostně kňučela, tiskla se na plot a dožadovala se Oriho pozornosti. Nevím, zda Ori tušil, že vlk je jeho prapůvodní předek, ale i on o družky za pletivem projevoval zájem. Našemu tempu se museli přizpůsobit i ostatní návštěvníci a korzovali s námi, neboť tak pěkná blízká vyhlídka na vlky, kteří jindy pospávají uprostřed výběhu, se nenaskytne každý den.
Laň jelena evropského byla jedinou výjimkou, kterou Oriho návštěva nepotěšila a naštvala. Přestože se smíšené stádo jelenů a daňků nacházelo ve značné vzdálenosti, neváhala se od něj oddělit a přiběhnout k plotu, do kterého kopala. Zřejmě měla ve stádě potomky a chtěla psa tímto zastrašováním odehnat. Raději jsme rychle odešli, abychom jí nepůsobili další trauma.
Závěrem bych řekl asi toto: Návštěva táborské zoo nás potěšila, stejně jako zdejší zvířecí osazenstvo potěšila návštěva Oriho. A pokud budete mít cestu do Tábora, berte můj text jako tip na zajímavý výlet.
