Strávil jsem pár dnů v nemocnici a nemůžu si stěžovat. Zdravotnický personál však ano.
Stalo se již folklórem nadávat na tuzemské zdravotnictví a nemusí to být jen proto, že lékař udělal chybu. Argumentuje se také nízkými platy, nedostatkem personálu, nekvalitním technickým zázemím, špatnou stravou, nespokojení pacienti si vybíjejí svoji flustraci v médiích či osobních blozích. Já však byl příjemně překvapen. Pokoje na oddělení chirurgie v benešovské nemocnici Rudolfa a Stefanie jsou dvou- až třílůžkové, já ho však měl sám pro sebe, připadal jsem si jako v lepším hotelu. WC s koupelnou, lednička, televizor a dokonalý non-stop servis.
Samozřejmě lidé jsou různí a týká se to jak personálu, tak i pacientů, prudiči jsou na obou stranách. Tak třeba mě jedna doktorka pucovala za to, že místo na levý bok, jak si přála, jsem si lehl na pravý, zatímco její kolega mi věcně a srozumitelně vysvětlil, co mi je, jaká je prognóza mého stavu a kdy se dostanu domů.
Hodně je kritizována (a právem), nemocniční strava. Snídaně a večeře, měl jsem dietu číslo 5, sestávaly z veky a doplňků v podobě másla, jogurtu či živočišných tuků, k tomu banán, teplé obědy z polévky a jídla doplněného UHO (pro neznalé univerzální hnědá omáčka, veskrze nechutná). Ale bacha! Nejsem v hotelu, bydlím a žeru zadarmo, jídlo mi nosí až pod nos, tudíž nemám žádné právo si stěžovat. Vyřešil jsem to jednoduše, optal se, co můžu jíst a co ne, potraviny jsem si nechal přinášet z domova a tedy nehladověl.
Nekuřácký zákon tvrdě dopadl jak na personál, tak i na pacienty. Rozumný doktor vám vysvětlí, že pacient-kuřák, pokud mu je znemožňováno holdovat své dnes již téměř kriminalizované vášni, se uzdravuje hůře, než když hulí. Zatímco dříve se mohlo kouřit na vyhrazených balkónech a venku v podstatě kdekoli, nyní platí zákaz pro celý rozlehlý nemocniční areál.
V nemocnici se člověku zastaví čas. Zatímco tam venku plyne hektickým tempem, uvnitř se z minuty stává hodina. Měl jsem čtečku, číst už mě nebavilo, a tak jsem sledoval televizi a divil se, jaké pořady v sobotu odpoledne vysílají, poprvé jsem zhlédl část výměny manželek a něco o tom, že někdo hledá talent. Měl jsem k dispozici „pouze“ šest programů. Příjemným zpestřením se mi tak staly (doufám oboustranně) rozhovory se sestřičkami. Nedalo mi to, abych se nezeptal, co je nejvíc trápí a zda je to v prvé řadě jejich platové ohodnocení, proč chtějí resort zdravotnictví opustit. Odpověď mě docela překvapila: Peníze jsou až na třetím místě.
Prvním problémem je narůst práce, v nemocnici totiž leží řadu týdnů pacienti, kteří by spíše patřili do léčebny pro dlouhodobě nemocné, ne-li přímo do hospicu, ovšem tato zařízení jsou dlouhodobě obsazená a na příjem se čeká řadu měsíců. Tudíž sestřičky několikrát denně tyto „ležáky“ omývají od fekálií, převlékají jim lůžkoviny a prádlo, podávají jim léky a přitom vědí, že dotyčný v řádu dnů či týdnů stejně zemře.
Druhým problémem jsou mezilidské vztahy, záleží na tom, který lékař má zrovna službu. Tolerantní doktor chápe, že holky během dvanáctihodinové služby si potřebují dát na chvilku „voraz“, zatímco doktor-despota jim za to dá világoš. Teď se dostáváme k problému třetímu, penězům. Cituji jednu ze sestřiček: „Samozřejmě bych přidání k platu uvítala, ale on zas není tak špatný, jak se píše, v pokladně supermarketu bych si určitě víc nevydělala. Nejvíc mě drtí ty mezilidské vztahy a narůst práce, proto i já zvažuju, že bych ze zdravotnictví odešla.“
Měl bych ale skončit pozitivně a pozitiva z benešovské nemocnice jednoznačně převažují. České (benešovské) zdravotnictví na tom není vůbec špatně, technické vybavení je na vysoké úrovni, lékaři a sestřičky včetně pomocného personálu (až na výjimky) splňují kritéria profesionality, pacienti mají ubytování na úrovni srovnatelné s lepším hotelem a je o ně důstojně pečováno.
Jen ty mezilidské vztahy občas nefungují a je lhostejno, zda se jedná o personál či nemocné. Právě tady se nachází jádro pudla.
Aleš Presler
Senioři zachránili topící se ženu. Zásluhy si však připsali hasiči.
Byla by to historka okresního formátu, jak říkávali pánové Š+G, jenže tahle pojednává o povrchnosti těch, jejichž úkolem je informovat širokou veřejnost.
Aleš Presler
Před dvěma roky spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota (upravený text).
„Samozřejmě jako rozpočtové odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní.
Aleš Presler
Svobodu, anebo smrt! Před dvěma lety spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota.
„Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné.“
Aleš Presler
Tři upálení Janové: Hus, Palach a pozapomenutý Zajíc. Hrdinové, anebo „jenom“ sebevrazi?
Na výročí upálení Mistra Jana Husa máme pracovní volno, o Janu Palachovi se s blížícím padesátým výročím jeho smrti hojně píše, o filmech nemluvě, zatímco Jan Zajíc zůstává spíše regionálním hrdinou.
Aleš Presler
Pražák ve venkovské hospodě. Očekává služby jak v Alcronu, ale za čtvrtinové ceny.
To bylo tak. Pražák si vyjel do nejmenované vesnické hospody a nevítali ho před ní hostesky s chlebem a solí. A uvnitř ho čekala celá další řada příkoří.
Aleš Presler
Šlapka si dala rande na hřbitově. U hrobu skladatele Karla Svobody.
V prosinci se hojně vzpomínalo na umělcovy nedožité 80. narozeniny, za pár dnů uplyne dvanáct let od jeho sebevraždy. Jak vidno, sláva, úspěch a ani finance neznamenají v celkovém součtu nic.
Aleš Presler
Praha přivítala nový rok čínským ohňostrojem. Zazněl Hutka, na Kryla se zapomnělo.
Máme v Praze nové vedení, které nám, nýmandům, umožnilo skvělý spektákl v podobě ohňostroje. Hlavouni nešetřili, na rozdíl od předchůdců přihodili pár set tisíc navíc.
Aleš Presler
Kde byli přátelé Václava Havla, když umíral? A kde byla jeho manželka?
Drtivá většina národa se dojímá nad sedmým výročím úmrtí Václava Havla, někteří jej zase označují za vlastizrádce. Nikdo z nich však nepřipomene, že bývalý prezident zemřel v naprostém osamění.
Aleš Presler
Proč vlci chtějí, abychom s nimi vyli? Aneb zamyšlení nad blogem.
Citace z Kodexu blogera: Na titulní stranu nepatří také články týkající se provozu blogu; tyto články patří do rubriky Hyde park. Výjimku tvoří články, které mají širší přesah zajímavý i pro čtenáře-neblogery.
Aleš Presler
Proč „lepší lidé“ chtějí, abychom dotovali jejich libůstky? Jako třeba Českou televizi?
Ve větším počtu se sejdou jen občas a za vyhovujícího počasí, nejraději na Václaváku. Tam za úderů bubnů skandují předříkávaná hesla, což připomíná totalitní První máj
Aleš Presler
Bratři Mašínové: Hrdinové, anebo vrazi? Nově zveřejněný dokument.
Zdá se, že k problematice bratří Mašínů bylo již vše řečeno a prodiskutováno, tudíž není co dodat. Jenže právě 17. listopadu letošního roku se objevil filmový dokument, který na jejich činnost pohlíží z hlediska jejich obětí.
Aleš Presler
Herec z filmů Zdeňka Trošky vypovídá: Za své role se nestydím!
Ztvárnil téměř padesát filmových rolí, zahrál si v televizních seriálech i reklamách. Jako režisér natočil úspěšnou inscenaci podle námětu Miroslava Horníčka, která se dodnes v ČT opakuje.
Aleš Presler
Fenomén Hermánek: Dva roky bez blogu, nyní nemá přístup ani do diskuzí.
Musím předem přiznat, následující rozhovor jsem dlouho zvažoval. Pak jsem si řekl, že přece žijeme v demokracii a žádné téma by nemělo být tabu. Věřím ve velkorysost zdejších adminů, zvláště P. Bangy, že tento text zde ponechají.
Aleš Presler
Prosím, prosím… Nevrátí někdo lístek na koncert zrádce národa Jarka Nohavici?
Něco je špatně. Podle textů zdejších blogerů zradil Jarek Nohavica náš národ přijetím ruské medaile 50 na 50, podle diskuzních příspěvků kavárenské úderky dokonce na 90 %.
Aleš Presler
Osoba X: Matka byla konfidentkou gestapa, X agent StB a dostal řád od prezidenta Zemana.
Lída Baarová, Adina Mandlová či Vlasta Burian. Rozdávali radost a naději v době pro národ velmi kruté. Ti, co se roky schovávali v zákoutí a drželi hubu a krok, jim to posléze spočítali a začali na ně pořádat štvanice.
Aleš Presler
Svět je v pořádku: Listopadové koncerty Jarka Nohavici jsou beznadějně vyprodány.
Psal se podzim roku 1938, Němci zabrali naše pohraničí. Masaryk byl po smrti, prezident Beneš vzal kramle a lůza hledala viníka za nastalou mizérii. Našla ho v osobě Karla Čapka.
Aleš Presler
Kdo byl větší hrdina: Julius Fučík, anebo Václav Havel?
„Kdybys mi posílala balík, tak jako obvykle: šťávy v prášku, citróny, plátkový sýr, doutníky, trochu inst. kakaa apod.“ Tolik citace z dopisu Václava Havla manželce Olze.
Aleš Presler
Přijdu vám rozbít okno. Vím, kde bydlíte, aneb kavárníci přitvrdili.
Otevřeně si přiznejme, že bohužel žijeme ve virtuálním světě a ten skutečný jaksi nevnímáme. Což ovšem neznamená, že někteří „virtualistové“ by vám s chutí udělali to nejhorší.
Aleš Presler
Zcela jistě jste byl na vojně a přísahal jste socialistické vlasti. Nestyďte se za to!
Tak toto mi napsal bloger-terapeut Jan Jílek a pokračoval: „Docela chápu, že jste miloval socialismus, nic lepšího jste si neuměl představit a dodnes vám to vydrželo.“
Aleš Presler
Kavárníci bodují. Mnichovský diktát a zradu západních spojenců opět nazývají dohodou.
Naplivat na památku našich předků, že se nebránili a nenechali zničit náš národ, který byl obklopen ze všech stran nepřáteli, to kavárníkům jde. Jsou stateční i dnes, třeba před sněmovnou házejí petlahve na premiéra.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 325
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3270x