Určitě podobné situace znáte. Někdo vás o něco požádá, vy slušně odmítnete, ale pak vám to nedá a přání dotyčného nakonec splníte.
Před několika dny jsem učinil výpravu na vrch Chlum nedaleko Benešova, na jehož jižním úbočí se nalézá jeskyně. Je opředená nejrůznějšími tajemstvími, po nacistických pokladech zde kromě jiných pátral i slavný hledač Josef Mužík. Psal jsem o tom zde.
Než se dostaneme k meritu věci, chtěl bych vás upozornit na zajímavá místa v bezprostředním okolí. V prvé řadě se jedná o vrchnostenský mlýn Kožlí, mající historii starší než pět století. Je skvěle restaurován, zachoval se náhon, vodní kolo i jiná technická zařízení. Od roku 2010 je chráněnou kulturní památkou, veřejnosti však nepřístupnou.
Jen pár desítek od mlýna narazíme na zříceninu hradu Kožlí, jejíž pozůstatky jsou sice dobře viditelné, ale nikterak ohromující. V odborné literatuře je však často zmiňována, neboť se jedná o tzv. dvoudispoziční hrad, jichž v tuzemsku neexistovalo mnoho. Laicky řečeno měl dvě části, dva obytné paláce a každá polovina měla svého majitele. Kožlí bylo zničeno vojsky Jiříka z Poděbrad během jeho války se šlechtickou opozicí v šedesátých letech 15. století.
Od zříceniny se lze vrátit po červené turistické značce, jež nás prudkým stoupáním zavede téměř na vrchol Chlumu, odkud se nabízejí nádherné a naprosto nečekané pohledy na zámek Konopiště, téměř jako z letadla. Cesta je tu zpevněná a musíme dávat pozor, abychom nepropásli nenápadnou pěšinku směřující strmě dolů ke kaverně. Ta sama o sobě vidět není, prozrazují ji jen lavičky a vyhaslé ohniště před ní.
O kaverně jen stručně, psal jsem o ní nedávno, odkaz naleznete v úvodu tohoto textu. Zřejmě se zde kdysi těžilo stříbro, možná železná ruda či měď, Mužík zde pátral po štěchovickém pokladu a místní rodák pan Potůček tvrdí, že jsou tu zazděné podzemní chodby, vedoucí na Konopiště a do kostelíku Chvojen. V jeskyni je však jezírko, údajně deset metrů hluboké, voda v něm je zbarvena do červena. Někdo tvrdí, že v ní je přimíšen uran a její vypití je smrtelné, ovšem návštěvník, kterého jsem zde potkal, mi řekl, že ji použil na zacelení řezné rány a fungovalo to prý skvěle.
A pojďme do finále. Při své předchozí návštěvě jsem na úpatí Chlumu nalezl mrtvého okroužkovaného dravce a emailem informoval příslušnou instituci, v tomto konkrétním případě kroužkovací stanici přírodovědeckého muzea. Protože na mrtvoly, byť ptačí, nerad sahám, nezjistil jsem číslo uvedené na kroužku.
Následovala rychlá emailová komunikace. Požádali mě, zda bych to číslo nezjistil a já odpověděl, že ne, neboť je pro mě Chlum přeci jenom trochu z ruky a v dohledné době se tam nechystám. Reakce zněla, abych alespoň zaslal bližší orientační údaje, kde se mrtvý dravec nachází, zajel by tam některý z jejich spolupracovníků. Učinil bych to rád, nicméně jak popsat k určitému cíli, nacházejícím se v lesním porostu o rozloze několika hektarů?
Tento víkend panovalo nádherné počasí a manželka navrhla, abychom si vyrazili do přírody. S mírnou nejistotou jsem navrhl, že jí ukážu mrtvého ptáka, zároveň jsem však vyzdvihl krásy krajiny a zejména mlýn se zříceninou. Má paní souhlasila, vybavila mě baterkou a hlavně jednorázovými igelitovými rukavicemi, abych mohl sahat na mrtvolku. Ta se stala konečnou zastávkou našeho sobotního výletu, pták ležel stále na stejném místě a jeho mršina nezaznamenala velkých změn. Opsali jsme čísla z kroužku a hned začátkem týdne jsem je odvysílal do muzea.
Odpověď i s poděkováním přišla obratem. Jednalo se o výra velkého, neznámého pohlaví, který byl okroužkován jako mládě v prachovém peří 13. května 2015 ve Vrchotových Janovicích. Od okroužkování do nálezu mrtvolky uběhlo 674 dní, ze svého rodiště se vzdálil(a) vzdušnou čarou 12 km. Tím byl protokol o životě jedné sovy navždy uzavřen a uložen ad acta. Smutné konstatování, nicméně jsem měl pocit, že jsem alespoň nějakým způsobem přispěl ornitologům k jejich výzkumné a záslužné práci.
Ukončeme to ale veseleji. Okolí Chlumu, hrad i mlýn Kožlí, stejně jako kavernu, stojí rozhodně za to navštívit, zklamáni určitě nebudete.
